Pokud se chystáte přednášet kavárenským hostům svébytná postmoderní kázání, postarejte se o to, aby tomu odpovídala atmosféra i prostředí. Třeba jako Tomáš Weiss při čtení ze své knhy Neděle sv. Snipera v úterý ve Fra (fotky).
Po horkém dni se venku přehnala silná bouřka a v nevelkém prostoru kavárny bylo najednou horko, dusno a zapoceno. Nějakým podivným způsobem to přednášeným textům odpovídalo.
Celý večer zahájil svými básnickými miniaturami Ondřej Tuček, o úvod k následnému Weissovu kázání se pak postaral Michal Plzák.
Když teď přemýšlím, co mi z Weissových textů zůstalo, jsou to spíš dojmy. Valící se koule textu, která s jistou hravostí poskakuje, občas dloubne, občas porazí.
Mimochodem, nejsem si úplně jistý, že původní (chápu-li to správně Weissův) záměr, totiž vyvážit poetiku, která ve Fra dostává prostor běžně, se vydařil. Weiss je svébytný. Podobně jako drtivá většina těch, kteří na Vinohradech dostávají příležitost své texty číst.
Žádné komentáře:
Okomentovat