pátek 19. února 2010

Co poslouchat

Chtěl jsem pro začátek napsat, že už nějaký čas nemám rádio a nemám ani televizi, ale teď si říkám, že to s tím vlastně nemá moc společného. Kdy naposled jsem vlastně v televizi narazil na zajímavou hudbu, kterou jsem neznal a chtěl jsem si ji poslechnout?

Už několikátým rokem čerpám inspiraci z jiných zdrojů. Jedním z nejspolehlivějších je pravidelně konaný večer tří hudebních publicistů, pánů Klusáka, Stuchlého a Veselého, při kterém rekapitulují uplynulý rok v nestředněproudé hudbě, pouštějí ukázky a videoklipy.

Letos jsem z jejich večera stihnul jen třetinu, tedy jen výborného Karla Veselého. Jaký byl Aleš Stuchlý, tak zcela netuším, hádám, že tradičně barvitě (v nejlepším slova smyslu) upovídaný a fascinovaný seveřany. Pavel Klusák se ale o část svého vystoupení podělil. Přišel totiž s básní. Je krásná.
člověk se řízne do archivu
a spočítá si letokruhy
zase jich je tam o pár víc
dan deacon už má album druhý
the bug byl rub, king midas sound je líc
a do roka a do dne
se každej blogger shodne
na animálním kolektivu

člověk se řízne do archivu
a vidí: zas je toho tolik
dnes je tak snadný být muzikoholik

někdy jsem z toho nadšenej
jindy div nepláču
to jestli poslouchám fever ray
anebo micachu

někdy mi srdce usedá
a jindy bych si trs
to jestli ryoji ikeda
nebo spíš dirty projectors

čím dál víc holek a kluků
- což prosím není samo sebou –
posluchá hudbu šumů a hluků
nemusí to být zrovna merzbow
ale
tak dlouho žil noise někde stranou
teď celej klub má tričko sunn o)))

a že to chci hrát fér
a že znám asi pár kapel
neberu to přes rapidshare
- což není morální apel
jenom se snažím
koukat víc do dáli
jak se z toho svět vymotá
kde se ta ručička ustálí
vím, všechno dnes jede na digitál
a kopie rovná se originál
a těžko je uvázat na obojek
levnou síť plnou empétrojek

jenže kdo ví co bude za pět let
jak bude vypadat praha a jak internet
ale ať analog, anebo digitál
to, co jsme milovali, milovat budem dál
vidím to na sobě, což úplně stačí
mění se adresy i slova v občance
a za mnou při tom stěhováci vláčí
furt téhož koláře, blatného, šiktance
dál životem klusám
za joannou newsom

a bez výčitek a s klidem
bych nechal mučit v zemi zdejší
všechny co tvrdí lidem
která hudba je nejdůležitější

so... this is the end
how i wish you were here
fear is the man's best friend
dyť jsi vladimír

the end is near.

2 komentáře:

petisee řekl(a)...

hezky prolinkováno. :) díky

Olga řekl(a)...

Je fakt krásná. A navíc informativní:-). O.

Okomentovat