Na poslední literární večer před létem v café Fra jsem si sice vzal svůj malý digitál, ale i kdybych ho použil, nezachytil by nic z toho, co se dělo.
Příjemně vysoká koncentrace lidí, kteří, jak poznamenal můj přítel, který se se mnou na Vinohrady vypravil jen na pobazénového panáka, "smrdí knížkama". Tombola o knížky z Fra, fotografie nebo třeba ručně psané básně (mé číslo 26 mi přineslo báseň Violy Fischerové). Básníci, překladatelé, literáti všeho druhu. Kavárnice a kavárníci. "Odkudjáhojenznám" i "Jotaktakhlevypadáveskutečnosti". Zkrátka nic, co se vejde do jedné fotky, drží-li foťák v ruce někdo jako já.
Žádné komentáře:
Okomentovat