pondělí 3. září 2007

Zacyklení

Možná je to hloupost, sám nevím, snad mi s tím někdo poradí. Dnes ráno jsem si v tramvaji zkoušel odpovědět na otázku, co je poezie. A nedařilo se.

Myslel jsem na tu zcela zjednodušující definici, která asi přežívá na některých základních školách. "Poezie je to, co se rýmuje." Myslel jsem na stoh soutěžních příspěvků do soutěže mladých básníků, který jsem letos pročítal, kde se mnozí, zdá se, řídili opačným přístupem - "Poezie je to, co se nerýmuje." Myslel jsem na to i ve chvíli, kdy mi do uší Ginsberg z kapesního přehrávače recitoval Howl, a říkal si, že poezie není vyjadřování důležitých myšlenek a pocitů zkratkou, jak jsem si jednu dobu myslel. Vzápětí jsem si ale vzpomněl na sbírku Issových haiku, kterou jsem nedávno kupoval, a zapochyboval o tom, co mě právě napadlo.

Ocitl jsem se, řekl bych, v uzavřeném kruhu.

Update 9/9/2007: Další z možných cest z kruhu nabídl Milan Děžinský, resp. Ivan Diviš.

6 komentářů:

Corwex řekl(a)...

Nebude to přímo k tématu (proč poezii definovat? My ji přece poznáme!:-), ale k tomu, co přežívá na základních školách (a nejen tam): pracoval bych na šíření Petiškovy knihy Anička a básnička, kde je o poezii vysloveno několik zásadních skutečností, a to tak, aby to pochopil sedmiletý školák. Se spoustou prostých, ale netriviálních příkladů:
"A dědo, musí se báseň rýmovat?"
"Nemusí, Aničko, hodně básní se nerýmuje. Ale skoro (sic!) každá obsahuje metaforu."
"A co je to metafora?"
(Následuje několik stránek, na nichž dědeček a Anička vymýšlí ilustrativní metafory.)

A k tomu porotcování: nebývá (nebýval) obvyklý spíš nářek na nucené rýmování?

potichu řekl(a)...

snad jsem taky mimo téma, ale: nespočívá to zacyklení v (ne)rozlišování poezie a básně? pro mě je báseň takový zápěstí poezie, konkrétní a na chvilku uchopitelný. zatímco poezie je pořád a někde za tím vším, snad všude, instinktivní matematika, metafora sama, klidně v próze nebo hudbě, na dvoře nebo v těstovinách s pestem.

Ondřej Lipár řekl(a)...

corwex: S tím Petiškou bych byl pro. Sám už nevím, jestli jsem tu knížku jako dítě potkal, či nikoli. A s tím porotcovským hořekováním máš pravdu, ale jako porotce asi budu hořekovat stále, bez ohledu na převahu rýmu či volného verše.

potichu: Možná že máš pravdu. Ale četl nebo slyšel jsem přinejmenším několik básní, které bych za konkrétní a uchopitelné nepovažoval (přestože jsem je v tu chvíli považoval za básně).

potichu řekl(a)...

jo, takový básně určitě budou. ale uchopitelnost nebo spíš pochopitelnost je hodně subjektivní, já myslela spíš báseň jako konkrétní projev poezie.

a hezky jsem si tady četla

martina řekl(a)...

Myslím, že celá Petiškova trilogie Aniček (Anička a básnička, Anička a flétnička a Anička malířka) stojí za přečtení.

V dětství jsem je milovala a teď se k nim vracím díky synovci.

Rozhodně stojí za přečtení i v našem věku :)

waiders řekl(a)...

jako obvykle upozorním na proslulý výrok -snad- Herrmanna Göringa: O tom, kdo je žid, rozhoduji já!

Okomentovat