pondělí 31. prosince 2007

Lipár? Redroom? Co to ksakru je?

"Ondřeji, proč se to, prosímtě, jmenuje Redroom?"
"Podle mého pokoje - od chvíle, kdy jsem se tam nastěhoval, jsou všechny stěny červené. A nebylo to jen tak. Dalo nám to docela zabrat, aby byly červené."
"Ale ty už v tom pokoji přece nebydlíš."
"Aha. Pravda."
"Už poměrně dlouho tam nebydlíš."
"Hm."
"Tak proč se to tu pořád jmenuje Redroom?"
"Změním to, dobře?"

"Lipár? Ty musíš mít nafukovací ego."
"Když já jsem na nic lepšího nepřišel."
"Could he be any more pathetic?"
"..."

sobota 29. prosince 2007

Steal This

Až dnes jsem narazil na zajímavý film nazvaný Steal This Film (Ukradni tenhle film).

První část se věnuje švédskému serveru Pirate Bay, jehož pomocí lze vyhledat filmy a hudbu sdílené pomocí systému bit torrent (článek o bit torrentu na české Wikipedii), vypráví o tom, jak americká vláda zatlačila na švédskou, aby server zrušila, ale mluví i o sdílení souborů obecně a o tom, jak dětinsky na celou věc reaguje Hollywood.

Druhý díl je obecnější, jde v něm více o sdílení informací, vývoj médií atd.

Moc zajímavé.

Steal This Film Part 1 (torrent)
Steal This Film Part 2 (torrent)

Podrobnosti o obou filmech jsou na webu Steal This Film. (Můj oblíbený klient pro sdílení souborů pomocí systému bit torrent je µTorrent.)

pátek 28. prosince 2007

sobota 15. prosince 2007

Nehybnost: krize poezie

Jen pro případ, že v RSS čtečce ještě nemáte nehybnost, úryvek ze čtvrtečního zápisku:
S HN v S. diskuse nad tzv. "krizí poezie"... Nemohu si pomoct, ale podle mě poezie [jako taková] v žádné "krizi" není!
Pokud ji někdo takto vnímá, souvisí to, myslím si, s celkovou kulturou a situací ve společnosti. Dnes tolik proklamovaný důraz na okamžitý efekt, měřitelný penězi či jinou formou "okamžité kontroly", prostě na poezii neplatí...
. . .
[z rodinných důvodů zápis přerušen...]
. . .
[ještě k tzv. krizi; pokračování ráno, autobus, 5:55]
Napadá mě pro srovnání několik otázek:
Jaký dopad měly ve své době prvotiny Holana, Hrubína, Mikuláška?
Jakou roli hrají tyto básnické sbírky v kontextu celého díla zmíněných autorů?
Jakou odezvu měly v době svého vzniku kritické stati ani ne třicetiletého Šaldy?
Každý autor jednou začíná a stejně tak to je i nyní. To, že jsou určití básníci [mj. výše jmenovaní] dnes vnímáni jako klasici, je dáno časem a zhodnocením celého jejich díla, a nikoli tím, že by těmito klasiky byli po své první, druhé či třetí sbírce...
Pokud se dnes něčeho nedostává, tak je to sekundární literatura.
A poplach kritiků, že není básník?
Co takhle spustit poplach básníků, že není kritik?
Poezie is not dead!
Mimochodem, kdo vlastně píše nehybnost?

pátek 14. prosince 2007

Kavárna Host

Host má nové webové stránky. Jejich součástí je i Kavárna. Na stránkách nakladatelství i na stránkách časopisu se objevuje pouze jako sloupec vpravo na stránce, ale funguje i samostatně.

V Kavárně stojí napsáno, že by pánové a dámy z Hosta rádi její pomocí "servírovali zprávy z redakce, informace o akcích a pořadech". To je moc prima nápad. Je jen škoda, že grafika je na rozdíl od tištěného časopisu a knížek poněkud nevzhledná, z pohledu internetu snad až archaická. Obsah Kavárny nelze sledovat přes RSS, přestože má v podstatě formu zápisníku nebo blogu. Záznamy nejsou značené daty vzniku, neumožňují komentování, zkrátka vůbec nevyužívají potenciálu webu. Snad je to pouze počáteční fáze, z které postupně vzejde web zajímavý nejen obsahem, ale i designem.

středa 12. prosince 2007

Vlakem na Auta, vlakem zpět

Do Ostravy na křest nové sbírky Petra Hrušky nazvané Auta vjíždějí do lodí jsem se vypravil s Jonášem Hájkem. Byl pozvaný jako jeden z hostů a na cesty je to moc dobrý společník. Nasedli jsme do pendolina, abychom do Ostravy dorazili včas, což bylo, jak se později ukázalo, správné rozhodnutí - vlak dojel v určenou dobu a navíc spolu s námi vezl i dalšího hosta večera, zpěvačku Feng-yün Song. Třetí (ovšem nikoli poslední) host, Ivan Martin Jirous, vyrazil o dost dříve než my. Ale jemu České dráhy nepřály. Namísto ve dvě dorazil okolo čtvrté. (Na nádraží jsme se s ním minuli, ale potkal ho jiný účastník křtu, Martin Stöhr, který se za vydavatelství Host přijel na nový přírůstek do edice ReX také podívat.)

Antikvariát, galerie a klub Fiducia byl v šest hodin, na kdy byl stanovený začátek, plný. Kdo neukořistil včas židli, musel stát, kdo má krátké nohy a je méně průbojný, asi toho moc neviděl a neslyšel.

Petr Hruška na úvod ozřejmil co se bude dít a krátkou promluvou a dvěma básněmi z nové sbírky uvedl (stejně jako ve zbytku večera i všechny ostatního) svého prvního hosta, Jonáše Hájka, který u malého stolku s lampou přečetl asi desítku svých básní. Petr Hruška mezitím usedl na zem do kouta a poslouchal. (To místo a koncentrace mu zůstaly po většinu času.)


hájek
Originally uploaded by Ondra_L.


Po Jonášovi následovalo první hudební vystoupení. Norská trojka (ve složení Yvetta Ellerová a Dita Eibenová) zahrála a zazpívala Petrovi na přání a diváci pouze užasle seděli, poslouchali čistý, ale zvláštním způsobem drsný zpěv.


norská trojka
Originally uploaded by Ondra_L.


Spisovatel Jan Balabán, který vystoupil jako třetí z hostů, nedal k lepšímu některou ze svých povídek, ale zamyšlení. A nemohl podle mého udělat lépe.


balabán
Originally uploaded by Ondra_L.


Už zmiňovaná Feng-yün Song zazpívala čínskou i mongolskou lidovou píseň, zazpívala i vlastní píseň a přednesla čínskou báseň (samozřejmě čínsky). Ve srovnání s Norskou trojkou působila dojmem až neskutečně uhlazeným. Jemná gesta, která doprovázela zpěv, byla možná blíž tomu, co si pamatuji z těch několika málo lekcí tchaj-ťi, než pohybům operních pěvců.


song
Originally uploaded by Ondra_L.


Posledním hostem, kterého Petr Hruška pozval, byl Ivan Martin Jirous. A přestože ne všechny texty se mnou rezonovaly, u některých jsem zažíval příjemný údiv. Ostatně už jen sama Jirousova přítomnost vyvolávala zvláštní chvění.


jirous
Originally uploaded by Ondra_L.


Večer později pokračoval v divadelním klubu a byl plný méně i více závažných hovorů (asi těžko lze zapomenout na ten nejrozsáhlejší věnovaný poezii a osobě Karla Šiktance) a také piva a kořalky.

Video ze začátku večera: Petr Hruška



(Už jen do závorky. Před druhou ranní jsme s Jonášem zvedli kotvy a vypravili se na nádraží - v půl třetí nám měl jet vlak. Pobavilo nás, když jsme zjistili, že předchozí vlak mířící do Prahy, který měl jet v 0.45 má nahlášené zpoždění 95 minut. Méně veselí jsme byli po návštěvě nádražního bistra - nelze doporučit ani "fischburger", který obsahuje pouze dva rybí prsty a kečup, ani bagetku "cvalík", ve které se skrývají dvě kolečka salámu, plátek sýra, okurka a snítka petrželky. Takřka úplně mě humor opustil v okamžiku, kdy zpoždění našeho vlaku bylo už 50 minut. Nakonec byl zpožděný o hodinu. Dalších asi 45 minut nabral cestou.)

Všechny fotografie z večera

Všechna videa z večera (na YouTube):
(Drobná technická poznámka: videa jsem natáčel malým kompaktním digitálním fotoaparátem v místnosti, kde bylo málo světla. Obraz proto není dokonalý.)

pondělí 10. prosince 2007

Auta vjíždějí do lodí

Čert vem nakupování vánočních dárků v přelidněných pražských obchodech, čert vem psaní rozsáhlých elaborátů bez jasnějšího cíle. Nashle zítra v Ostravě ve Fiducii.

neděle 2. prosince 2007

Výsledky ankety a co je vlastně RSS a proč ho používat

V návaznosti na první anketu, kterou jsem na blog umístil a která se týkala používání RSS, jsem měl v úmyslu publikovat krátký článek mojí kamarádky, která RSS dříve nepoužívala, ale teď už ví jak na to.

Chyba lávky, článek nepřišel. A byl by asi potřeba. Měl shrnovat počáteční zážitky s používáním čtečky RSS kanálů z pohledu někoho, kdo není úplně zvyklý přecházet na podobné novinky. A soudě z ankety, takových lidí bude asi víc, než jsem předpokládal. Výsledky byly následující:
Používáte RSS neboli syndikaci?

Ano, používám. - 39 % (11 lidí)
Ne, nepoužívám, ale vím, co RSS je a co umí. - 10 % (3 lidé)
Ne, vůbec netuším, co to RSS je. - 50 % (14 lidí)
Pokusím se trošku ozřejmit, co RSS pro uživatele (protože víc o tom nevím) znamená.

Na úvod pár vět z hesla na české Wikipedii:
Technologie RSS umožňuje uživatelům Internetu přihlásit se k odběru novinek z webu, který nabízí RSS zdroj (RSS feed, též RSS kanál, RSS channel). Tento zdroj se většinou vyskytuje na stránkách, kde se obsah mění a přidává velmi často (například zpravodajské servery). ... RSS formát poskytuje obsah celého článku, příp. jeho část, odkaz na původní článek a také jiná metadata.
Prakticky vzato, RSS je věc, díky které člověk například nemusí navštěvovat svých patnáct oblíbených webů, aby zjistil, zda a co se na nich událo nového, ale pouze si do RSS čtečky přidá jejich RSS kanál, díky kterému má ve zjednodušené (občas i ve zkrácené podobě) neustále přehled o novinkách. Stejně třeba i v případě zpravodajských serverů, kde má často každé téma vlastní RSS kanál, nebo u serverů jako je Flickr, kde lze pomocí RSS sledovat novinky u jednotlivých uživatelů, skupin, diskuzí atp. To vše samozřejmě platí v případě, že daný web RSS používá. Až na ojedinělé výjimky používají RSS prakticky všechny blogy.

Čtečky RSS kanálů jsou různé. Mohou to být separátní programy (to mi nepřipadá moc praktické), ale stále častěji jsou součástí internetových prohlížečů a poštovních klientů.

Praktický příklad? Už před několika měsíci jsem začal ke sledování RSS kanálů používat Sage, což je rozšíření prohlížeče Mozilla Firefox. V prohlížeči tak mám nyní boční panel se seznamem všech stránek, které chci přes RSS sledovat (a dnes je jich něco kolem stovky). Tučně vypsané jsou ty, kde je něco nového, co jsem ještě nečetl - zprávy, blogy, komentáře na blozích, fotky na flickru atd. Pro lepší představu se podívejte jak to vypadá.

(Velmi uvítám komentáře k tomuto tématu, kterými by se dal článek rozšířit nebo upravit.)

sobota 1. prosince 2007

Opožděné fotografie

Po více než měsíci od společného vystoupení Evy Košinské, Jonáše Hájka, Honzy Těsnohlídka, Jonáše Zbořila a mě v Krásných ztrátách přihazuji z tohoto večera několik fotek, které dorazily mailem.

(foto: Štěpánka Červinková)











Totem.cz ve Fra alespoň ze záznamu

Nestihl jsem sice v pondělí tradiční čtení autorů publikujících na literárním serveru Totem, což je mrzuté samo o sobě, v tomto případě ovšem ještě o trošku víc, protože hostem byl Stanislav Dvorský, ale měl jsem štěstí. Eva Košinská / kalais obstarala zvukový záznam čtení a podělila se o něj. Příjemný poslech. (Fotografie ze čtení jsou na Totemu.)

Úvod (Jakub Řehák / cit-i-zen), Ladislav Zedník / egil - mp3
Jonáš Hájek / jonáš - mp3
Peter Zalom / canis lupus
Jan Zbořil / šedé - mp3
ariel - mp3
Jakub Hojer / zkrvák - mp3

(přestávka)

Úvod ke čtení Stanislava Dvorského (Jakub Řehák / cit-i-zen) - mp3
Stanislav Dvorský - mp3

Update 31/12:
Totemovská fotodokumentace.

pátek 30. listopadu 2007

Hůlová, Hájek, Bělunková, Borkovec

Hůlová, Hájek, Bělunková, Borkovec - taková krásná rovnováha. Včerejší čtení v kavárně Muzea Karlova mostu se konalo jako jakési pokračování ceremoniálu, při kterém se před nedávnem předávala Cena Jiřího Ortena. Měla to být příležitost pro oba oceněné, Petru Hůlovou a Jonáše Hájka, aby ze svých oceněných knížek, tedy Umělohmotného třípokoje a Suti, přečetli rozsáhlejší ukázky, než na které byl čas v Brožíkově sále pražské radnice.

Včerejší večer byl nabitý - (minimálně) na dalších třech místech v Praze se konaly zajímavé literární akce, přičemž na večeru Wagonu v Obratníku (o kterém píše Šumař) měl dokonce vystupovat právě Petr Borkovec.

Chvilku po sedmé hodině Petr Borkovec večer v zajímavém prostoru kavárny zahájil a vysvětlil, že zatímco Jonáše Hájka krátkým slovem a několika otázkami představí Libuše Bělunková (členka poroty, šéfredaktorka A2), u Petry Hůlové se stejné role měl ujmout Pavel Kosatík. Ten se ale bohužel nemohl dostavit a jeho role se tak ujal právě Petr Borkovec.


úvod
Originally uploaded by Ondra_L.


Dvě věci z tohoto čtení pro mě dělají zvláštní zážitek. Jednak místo, ze kterého promlouvali Hůlová, Bělunková a Hájek, bylo "o patro výš" než diváci (jak je vidět na fotkách). A pak - ze stejné výšky k nim zněla i hudba v podání akordeonistky Jany Bezpalcové, která byla úchvatná.


jana bezpalcová
Originally uploaded by Ondra_L.


Asi nemá smysl zmiňovat se o tom, že Libuše Bělunková zopakovala svá pochvalná slova na adresu Jonášovy sbírky a uvedla párkrát Jonáše do rozpaků, ani o tom, že Jonáš přednesl zcela suveréně nové texty i ukázky ze Suti. Petr Borkovec pak citoval z F. X. Šaldy o těžkostech při porotcování a přidal k lepšímu čerstvou historku o tom, kterak mu dámy na poště odmítly rozmnožit texty s ukázkou z Petřiny knihy s tím, že takové věci prostě kopírovat nebudou, aby nakonec podlehly Borkovcovu naléhání a texty okopírovaly, ale pouze pětkrát. Petra Hůlová pak předvedla to, čím je její knížka silná - jazyk. Próza z jejích úst plynula a, mám-li to poměřovat podle sebe, nechávala přítomné, aby se zcela ponořili a nechali se unášet.


jonáš / petr
Originally uploaded by Ondra_L.



story
Originally uploaded by Ondra_L.



petra hůlová
Originally uploaded by Ondra_L.


Zmínil jsem se už, že ten večer bylo v kavárně vše za 35 korun? Nejen víno a káva, ale i výtečné dortíky. Pěkný způsob, jak ukázat svou náklonnost literatuře.


shora
Originally uploaded by Ondra_L.

čtvrtek 29. listopadu 2007

Setkání tak napůl

Internet mě občas ještě překvapí. Když jsem minulý týden dorazil do Obratníku, sestoupil po točitých schodech do podzemních prostor, pozdravil mě mladý muž. Říkal jsem si, že to bude asi nějaký omyl. Ale cestou domů jsem přemýšlel, jestli to přece jen nebyl někdo, s kým se znám, ale jehož obličej mi vypadl z paměti.

Milana Děžinského jsem poznal díky jeho blogu. Na jeho fotku jsem narazil v časopisech a knihách, ale ne, neseplo mi.

Naštěstí jsem nebyl jediný.

Chvíli poté, co jsem Milanovi poslal omluvnou sms, mi přišla odpověď, která mě potěšila.
Tak byls to ty!

Kalendář hledá další přispěvatele

Ego je mocné. Když jsem před pár dny otevřel nové vydání Hosta, narazil jsem v pravidelném sloupky Pavla Kotrly na pochvalnou zmínku o Kalendáři literárních událostí a akcí. Člověka to potěší. A vyprovokuje.

Před nedávnem jsem oslovil Weles, zda by se nechtěl přidat k vytváření Kalendáře. Souhlas. Jitka N. Srbová z Wagonu snad také brzy podlehne mému lákání a stane se jeho spolutvůrkýní. Ale ani to by nemuselo stačit.

Přichází tedy výzva.

Staňte se spolutvůrci Kalendáře literárních událostí a akcí! Pošlete mi svou mailovou adresu na mail redroom@centrum.cz a já vám pošlu pozvánku. (Pokud používáte Google Account, použijte adresu, pod kterou se přihlašujete.)

Několik technických poznámek a vysvětlení. Kalendář funguje v rámci systému Google Calendar a k jeho používání je nezbytné mít zřízený Google Account. Všechno je zdarma. Použití je velmi snadné, je ale třeba podotknout, že Google Calendar zatím není v češtině (to se snad brzy změní).

středa 28. listopadu 2007

pondělí 26. listopadu 2007

Chybějící básníci

Na Nehybnosti se objevil zajímavý seznam. Jedná se o básnířky a básníky, kteří chybějí v nedávno pokřtěném druhém dílu Antologii české poezie.
Slavomír Kudláček
Jiří Mědílek
Lubor Vyskoč
Martin David
Věra Rosí
Petr Čichoň
Zuzana Gabrišová
Jakub Chrobák
Jakub Grombíř
Milan Libiger
Tomáš T. Kůs
Ladislav Zedník
Tomáš Mazáč
Ivo Harák
Zbyněk Ludvík Gordon
Zuzana Hutňanová
Jiří Staněk
Milan Charoust
Darek Jedziok
Iveta M. Pokorná
...

úterý 20. listopadu 2007

Kudy v rámci literatury do bulváru

Tudy.

***

Pak už vidí jen
klíny klíny klíny

Tlukot noci
oči v jednom ohni
a klíny klíny klíny

Listopad tě ucpe
Všechno tam patří
nic nezapadá
Jakoby tělo
vyplňovalo mezery

Tradiční vánoční bazar Rozmarýny

Jak už je dobrým zvykem, přichází anonce na vánoční bazar ops Rozmarýna. Bude se konat 15 a 16/12 ve Žluté pumpě na Vinohradech. Podrobnosti na PDF pozvánce (jedna strana, druhá strana).

pondělí 19. listopadu 2007

Dvojný Wagon

Převzato od Jitky N. Srbové, šéfredaktorky Wagonu:

Právě vyšlo obsažné tematické dvojčíslo literárního almanachu WAGON.

Číslo je skutečně výjimečné svým obsahem, zaměřeným na experiment. Naleznete zde tvorbu mnoha významných autorů i díla mladé generace. Celý náklad v pdf má přes 500 tiskových stran. Číslo připravila hostující editorka Olga Stehlíková, grafické podklady zpracoval Trignom.

Část nákladu vychází také časopisecky v rámci 14. čísla revue Pandora.

Křest Pandory a Wagonu bude 22. listopadu od 19.00 v pražské kavárně Obratník. Další uvedení proběhne v rámci ústeckého literárního festivalu ve čtvrtek 13. prosince v exprimentálním prostoru Mumie.

Práce na dvojčísle byla velmi náročná, ale věříme, že vás výsledek bude bavit. Těšíme se, že se na nás přijdete podívat a také na vaše čtenářské ohlasy!

(Za sebe jen dodávám, že PDF s tímto dvojčíslem o velikosti 50 MB můžete stahovat zde.)

(A v návaznosti na předcházející ještě následující.)

středa 14. listopadu 2007

středa 7. listopadu 2007

Krizová komunikace

Jde o Cenu Jiřího Ortena. Bohužel nastalo to, co včera s jistou obavou vyslovil Petr Borkovec, když povídal u vína v café Fra po čtení Sylvie Richterové.

Objevila se první reakce na výsledky letošní Ceny Jiřího Ortena, která označuje Borkovcovo působení v soutěži za střet zájmů. Na Portálu české literatury Radim Kopáč píše:
...(Petr Borkovec) se přitom posluchačům pochlubil, že on už to ví: že totiž letošní Ortenovku dostanou Petra Hůlová (1979) a Jonáš Hájek (1984). Jakpak by nevěděl, když sedí v porotě (společně s L. Bělunkovou, J. Jůzlem, P. Kosatíkem a P. Mandysem). A jakpak by se nepochlubil, když Hájkovu knížku prosadil a odpovědně redakčně připravil v nakladatelství Fra, kde letos na jaře vyšla.

...

Jenže porota: Jakpak asi vypadala její zasedání a jakpak se asi volil vítěz? Vždyť Jindřich Jůzl se nedávno nechal slyšet, že současnou českou literaturu „považuje za slabou“, že „slibní debutanti se rozprchnou… a tak publikují ti, kteří ,zbydou ‘ “. Vždyť Pavel Mandys se opakovaně vyjádřil v tom smyslu, že on dnešní českou poezii vůbec, ale vůbec nesleduje. Vždyť Libuše Bělunková vede týdeník, kde česká literatura hraje druhé a k tomu pořádně rozladěné housle – a pokud paní šéfredaktorka pojme podezření, ráda si zahraje na cenzorku (jako třeba v glose o nominacích na Ortenovku v roce 2004). Všecku práci tak asi oddřeli historik Pavel Kosatík – a básník Petr Borkovec...
Hloupé je, že Radim Kopáč má samozřejmě v něčem pravdu. Ale pokud je pravda, to co Petr Borkovec včera řekl (a pokud si to po dvou sklenkách vína dobře pamatuji), totiž že o nominaci Jonáše Hájka do soutěže nevěděl, když se o ní dozvěděl, pokusil se odstoupit, ale už to nebylo možné, jedná se prostě jen o nepříjemnou shodu náhod.

Pokud si dobře vzpomínám na některé přednášky a na některé kapitoly z knih, které jsem v posledních pár letech četl, je to situace vhodná pro krizovou komunikaci. Pokud bych tedy byl na místě Petra Borkovce, neváhám ani minutu a vydám prohlášení, které by zrekapitulovalo celý běh věcí a ozřejmilo příčiny toho, že v Ceně Jiřího Ortena je jak na straně poroty, ba dokonce v jejím čele, tak i na straně soutěžících, navíc svým způsobem na stupních nejvyšších. Pokud totiž dojde k tomu, že v souvislosti s předáním ceny příští úterý celou věc někdo trošku více rozmaže v médiích, mohla by být vzniklá škoda dlouhodobější a vážnější, než se teď může zdát.

Update 8/11:
Ještě jedna poznámka k Ceně Jiřího Ortena, kterou už dlouho nosím v hlavě a kterou si neodpustím. Přes řadu výtek, které jsem vůči soutěži zaznamenal od doby, kdy jsem se o ní před pár lety dozvěděl, nemám pocit, že by se vydavatelství Mladá fronta jakýmkoli způsobem pokusilo výrazně posílit její postavení a vylepšit její image. Zkuste najít na internetu souhrnné informace o soutěži - nepouslouží vám web MF, ale Wikipedie.

Update 12/11:
Jak upozorňuje ve svém komentáři Pedro, na poznámku Radima Kopáče zareagoval na svém webu i Jaromír Typlt a na Portálu české literatury Vladimír Novotný.

pondělí 5. listopadu 2007

Zpětná vazba

Je to jen první pokus o anketu, ale výsledky by mě moc zajímaly.

Vpravo nahoře máte možnost vyjádřit se k tomu, zda používáte RSS, z mého pohledu jednu z nejužitečnějších funkcí mnohých webů a (asi prakticky všech) blogů.

Jsem na to opravdu zvědavý. Potenciál pro používání beze sporu existuje - přes 42 % čtenářů (tohoto konkrétního blogu) používá Firefox, kde je čtení RSS kanálů vcelku snadné, asi 15 % používá Internet Explorer 7, kde je to úplně bezproblémové.

neděle 4. listopadu 2007

Velký Orten

Pst. Já už vím, kdo dostane letošní Cenu Jiřího Ortena. Budou dva. A jednoho znám dokonce osobně - moc dobrý pocit mimochodem.
Gratulace Jonáši Hájkovi a Petře Hůlové!

Petra Hůlová cenu dostane za Umělohmotný třípokoj, který vyšel v Torstu, Jonáš Hájek pak za svou básnickou prvotinu Suť, kterou mu vydali ve Fra (a o které už tu byla řeč). Předání ceny proběhne v úterý 13. listopadu v Brožíkově sále pražské Staroměstské radnice ve tři hodiny odpoledne.

Kdo ví, možná budeme v Jonášově případě svědky zrodu vlny úspěšných autorů, kteří vzešli z líhně literárních serverů. Bylo by to pěkné například s ohledem na to, že v nedávno vyšlé Antologii české poezie se objevuje skupina autorů "internetové poezie" - uznalé pokývnutí směrem k Jitce N. Srbové (WagonCenu Jiřího Ortena. Budou dva. A jednoho znám dokonce osobně - moc dobrý pocit mimochodem.
Gratulace Jonáši Hájkovi a Petře Hůlové!

Petra Hůlová cenu dostane za Umělohmotný třípokoj, který vyšel v Torstu, Jonáš Hájek pak za svou básnickou prvotinu Suť, kterou mu vydali ve Fra (a o které už tu byla řeč). Předání ceny proběhne v úterý 13. listopadu v Brožíkově sále pražské Staroměstské radnice ve tři hodiny odpoledne.

Kdo ví, možná budeme v Jonášově případě svědky zrodu vlny úspěšných autorů, kteří vzešli z líhně literárních serverů. Bylo by to pěkné například s ohledem na to, že v nedávno vyšlé Antologii české poezie se objevuje skupina autorů "internetové poezie" - uznalé pokývnutí směrem k Jitce N. Srbové (WagonCenu Jiřího Ortena. Budou dva. A jednoho znám dokonce osobně - moc dobrý pocit mimochodem.
Gratulace Jonáši Hájkovi a Petře Hůlové!

Petra Hůlová cenu dostane za Umělohmotný třípokoj, který vyšel v Torstu, Jonáš Hájek pak za svou básnickou prvotinu Suť, kterou mu vydali ve Fra (a o které už tu byla řeč). Předání ceny proběhne v úterý 13. listopadu v Brožíkově sále pražské Staroměstské radnice ve tři hodiny odpoledne.

Kdo ví, možná budeme v Jonášově případě svědky zrodu vlny úspěšných autorů, kteří vzešli z líhně literárních serverů. Bylo by to pěkné například s ohledem na to, že v nedávno vyšlé Antologii české poezie se objevuje skupina autorů "internetové poezie" - uznalé pokývnutí směrem k Jitce N. Srbové (Wagon), která byla editorkou této sekce antologie. Ta na mou poznámku o možné počínající vlně úspěšných básníků ochovaných webem odvětila:
To je dost možné. Koneckonců kdo z tvůrců mladších 30 let ignoruje internet... Ten trend bude jen houstnout.
Cenu Jiřího Ortena. Budou dva. A jednoho znám dokonce osobně - moc dobrý pocit mimochodem.
Gratulace Jonáši Hájkovi a Petře Hůlové!

Petra Hůlová cenu dostane za Umělohmotný třípokoj, který vyšel v Torstu, Jonáš Hájek pak za svou básnickou prvotinu Suť, kterou mu vydali ve Fra (a o které už tu byla řeč). Předání ceny proběhne v úterý 13. listopadu v Brožíkově sále pražské Staroměstské radnice ve tři hodiny odpoledne.

Kdo ví, možná budeme v Jonášově případě svědky zrodu vlny úspěšných autorů, kteří vzešli z líhně literárních serverů. Bylo by to pěkné například s ohledem na to, že v nedávno vyšlé Antologii české poezie se objevuje skupina autorů "internetové poezie" - uznalé pokývnutí směrem k Jitce N. Srbové (Wagon), která byla editorkou této sekce antologie. Ta na mou poznámku o možné počínající vlně úspěšných básníků ochovaných webem odvětila:
To je dost možné. Koneckonců kdo z tvůrců mladších 30 let ignoruje internet... Ten trend bude jen houstnout.
Cenu Jiřího Ortena. Budou dva. A jednoho znám dokonce osobně - moc dobrý pocit mimochodem.
Gratulace Jonáši Hájkovi a Petře Hůlové!

Petra Hůlová cenu dostane za Umělohmotný třípokoj, který vyšel v Torstu, Jonáš Hájek pak za svou básnickou prvotinu Suť, kterou mu vydali ve Fra (a o které už tu byla řeč). Předání ceny proběhne v úterý 13. listopadu v Brožíkově sále pražské Staroměstské radnice ve tři hodiny odpoledne.

Kdo ví, možná budeme v Jonášově případě svědky zrodu vlny úspěšných autorů, kteří vzešli z líhně literárních serverů. Bylo by to pěkné například s ohledem na to, že v nedávno vyšlé Antologii české poezie se objevuje skupina autorů "internetové poezie" - uznalé pokývnutí směrem k Jitce N. Srbové (Wagon), která byla editorkou této sekce antologie. Ta na mou poznámku o možné počínající vlně úspěšných básníků ochovaných webem odvětila:
To je dost možné. Koneckonců kdo z tvůrců mladších 30 let ignoruje internet... Ten trend bude jen houstnout.
(Mimochodem, zrovna včera Jonáš Hájek pronesl několik kritických vět na adresu označení "internetová poezie", které se ostatně objevuje přímo ve zmíněné antologii. Že prý to vypadá, jakoby měl být rozdíl mezi poezií tištěnou a poezií zveřejněnou na internetu, což je samozřejmě nesmysl.)

sobota 3. listopadu 2007

Do kalendáře

Přidal jsem na blog zmenšenou podobu Kalendáře literárních událostí a akcí. Zatím to není příliš elegantní, snad časem.

Na upozornění Milana Děžinského (resp. Zory Šimůnkové, na kterou odkazuje) jsem přihodil události Mezinárodních dnů poezie, na Den poezie jsem si už netroufal - položek programu je příliš.

Pokud byste někdo chtěl Kalendář literárních akcí a událostí vložit na svůj web, použijte následující kód:
<iframe src="http://www.google.com/calendar/embed?src=t50na7quqe2huugfulb0iuusi4%40group.calendar.google.com" style="border: 0" width="800" height="600" frameborder="0" scrolling="no"></iframe>

Před svátky

Vánoce jsou sice ještě téměř celé dva měsíce daleko, ale jak jsem zaslechl, mnozí už se začali chystat. "Chci mít nakoupeno do konce listopadu, v prosinci do obchodů nehodlám vůbec páchnout," svěřila se mi kamarádka.

Na takovou praktickou přípravu jsem narazil i na flickru - tiskařská firma Moo, s kterou dlouhodobě spolupracují, vyhlásila soutěž o nejprodávanější / nejvtipnější / nejlepší fotografický / nejlepší nefotografický design vánočního přání. Na flickru tak vznikla skupina, kam lze návrhy nahrávat. Občas kýč, ale sem tam člověk narazí na povedený kousek. 40 kusů přání dle vlastního výběru a s personalizovaným potiskem zadní strany stojí příjemných 14,99 EUR. (Mimochodem, vítěz každé kategorie dostane 2000 USD.)

Méně praktický přístup k přípravě na Vánoce vypadá tak, že si člověk pustí Noční můru před Vánoci. (Safra, až teď jsem si všiml, že český distributor se rozhodl film přejmenovat na Ukradené Vánoce.)
'Twas a long time ago, longer now than it seems, in a place that perhaps you've seen in your dreams. For the story that you are about to be told took place in the holiday worlds of old. Now, you've probably wondered where holidays come from. If you haven't, I'd say it's time you begun.

***

Snášíme k vodě zbytky tvojí matky
Třesu se já i ona
jen tvůj hlas dospěl

Jezero neklidně odleskuje
moje strachy
Za tmavými brýlemi
je klidnější

úterý 30. října 2007

Čtení ve Ztrátách


(foto: Dana Lipárová)

Ano, Ztráty byly plné. Sám to ještě zcela nechápu, ale pětici autorů (v pořadí v jakém jsme četli: Zbořil, Košinská, Těsnohlídek, Hájek, Lipár) se podařilo zaplnit celý zadní "sál" kavárný Krásný ztráty, dokonce do té míry, že někteří pozdě příchozí seděli vepředu před "pódiem" a jiní postávali zcela vzadu.


(foto: Dana Lipárová)

V sedm hodin, hodinu před plánovaným začátkem, to ještě ani zdaleka nevypadalo tak optimisticky. Kavárna byla průměrně obsazená, asi tak, jak bývá v pondělí večer zvykem. V zadní místnosti, kde se mělo čtení odehrávat, bylo prázdno, chladno a na stolech byly čajové svíčky. Neuběhlo ani půl hodiny a stolky byly zpoloviny obsazené. V osm hodin už si nebylo kam sednout. Účinkující tak zvolna přešli od vět typu "Bude prima, pokud nebudeme v přesile" k větám alá ala "Proboha, kdo jsou ti lidé a kde se o tom čtení dozvěděli?".


(foto: Dana Lipárová)

S pomocí Jonáše Hájka, který v první polovině večer seděl u piána a který několika tóny upozornil diváky, že přišla ona chvíle, jsem čtení zahájil. Jonáš Zbořil , četl jako první, a tak byl nucen se přinejmenším zpočátku vyrovnávat s nepříjemnostmi jako byla hlučící klimatizace nebo vyřizování posledních objednávek. To nic nemění na tom, že udělal dojem. Šéfredaktorka zavedeného literárního webu v soukromé poště napsala:
...a věru mě potěšil, opravdu se mi líbí, jak ho ta literatura zjevně baví...a zlepšuje se, jen co ho pozoruju.
Eva Košinská alias kalais, jediná žena mezi čtyřmi muži, se nezalekla muže s nahrávacím zařízením a vnesla do ztichlého sálu kavárny specifickou jemnost. Jan Těsnohlídek ml., který uzavíral první polovinu autorského čtení, mezi posluchače vrhal své beatníky beatniky poznamenané výpovědi o mládí, místy snad až moralizující. Pokud bych měl parafrázovat jednu z posluchaček:
No přinejmenším některý ty obrazy byly děsně silný.


(foto: Dana Lipárová)

Po krátké přestávce upoutal pozornost publika Jonáš Zbořil úryvkem z Gershwinovy Summertime a uvedl předposledního z autorů večera, Jonáše Hájka. Suverénní projev básníka, který letos knižně debutoval (jeho sbírka Suť vyšla v nakladatelství Fra). Oficiální část večera jsem pak uzavřel já. Mohla začít ta neoficiální.


(foto: Dana Lipárová)

Jen pro úplnost, krátké profily všech zúčastněných, které jsme rozhodili na stolky v kavárně na letácích:
Jonáš Hájek (*1984) je jedním z redaktorů literárního serveru Totem, kde zároveň publikuje pod nickem Jonáš. Studuje hudební vědu na FF UK. Letos v dubnu mu v nakladatelství Fra vyšla prvotina Suť.

Eva Košinská (*1983) studuje Komparatistiku a bohemistiku na FF UK. Publikuje časopisecky.

Ondřej Lipár (*1981) studuje na FSV UK. Publikuje na svém blogu, příležitostně i v časopisech. V roce 2004 debutoval sbírkou Skořápky.

Jan Těsnohlídek ml. (*1987) studuje knihovnictví a informační studia na FF UK. Publikuje na serveru Písmák pod nickem jt.

Jonáš Zbořil (*1988) studuje češtinu a angličtinu na PEDF UK. Publikuje na kulturně zaměřeném webu Peach Pit. Jeho texty jsou nyní k nalezení i v časopise Divoké víno.

pátek 26. října 2007

Pozapomenutý

Nemohu se ubránit dojmu, že na Finleyho Quaye se tak trošku zapomnělo. Jenže jeho Spiritualized mi pokaždé zvedne náladu, zrychlí tep a narovná záda.

Knoflíky hlasitosti doprava, světla zhasnout, sesednout ze židle.

Technická: komentáře

Pochvala Bloggeru. Jak jsem se dočetl na blogu Bloggeru nazvaném Blogger Buzz, je od teď možné nejen komentovat příspěvky na blozích, ale konečně i velmi snadno sledovat následné diskuze - lze si totiž nechat poslat upozornění mailem, tzv. "e-mail follow-up".



Update 17:51:
Hned první komentář narazil na poměrně zásadní technický problém. Pokud nejste uživateli Bloggeru nebo nemáte vytořený Google Account (což ale mohu doporučit, je to velmi praktické), sledování komentářů bohžuel nepřipadá do úvahy.

čtvrtek 25. října 2007

Čtení ve Ztrátách už v pondělí

Po delší době autorské čtení, neodpustím si připomenout.

čtvrtek 18. října 2007

Petice

Jsem pro knihovnu. Petice na její podporu je zde.



Update 19:03:
(via Design Portal)

Antologie


antologie
Originally uploaded by Ondra_L.
Přišel jsem tam pozdě. Tedy ne úplně pozdě, ale zkrátka už v průběhu (a prakticky v závěru) programu. Jan Šulc, jeden z editorů Antologie české poezie, právě vysvětloval, proč vychází nejprve druhý díl a po něm bude teprve následovat první, proč jsou autoři řazení nikoli podle věku, ani podle abecedy, ale namísto toho spojeni do skupin atd.

Ale popořadě. Antologie české poezie z dílny nakladatelství Dybbuk se křtila a představovala veřejnosti (tj. zejména autorům v knize zahrnutým) ve středu večer v Kafárně na kus řeči na pražských Vinohradech.

Bylo plno. Vím to, přišel jsem opravdu až po začátku a nebylo možné se vůbec dostat do "sálu", proto jsem pouze nakukoval ze dveří a poslouchal už zmíněného pana Šulce a po něm také Jitku N. Srbovou (Wagon), která měla v antologii na starosti sekci internetových autorů. (Je nás tam takových patnáct.) Za Jitkou postával Jan Štolba se saxofonem, vedle ní Ester Kočičková. Ta si ve chvíli, kdy Jitka domluvila, vzala poměrně velký nůž a s jeho pomocí náhodně vybrala několik básní z antologie a ty svým svébytným způsobem recitovala. (Je mi líto, ale mám pocit, že Ester by si měla na chvíli odpočinout od veřejného vystupování. Její humor operující s trapností začíná být okoukaný a málo zábavný.)

Avizované hudební vystoupení Víta Oldřicha Janoty se nekonalo. Podle všeho Janota odmítl s astmatem hrát v místě, kde pro samý kouř halící básnířky, básníky a veškerou další havěť, nebylo možné dýchat ani pro zcela zdravého člověka. (Ano, plně podporuji zákaz kouření v hospodách, barech, kavárnách atd.)

S Marií, rebeccou13 (Písmák), Finem, Augustinem_Šípkem, Michalem Šandou a Jitkou jsme posedávali venku a klábosili. A když se vzduch i prostor uvnitř vyčistil, přesunuli jsme se tam. Básníci, alkohol, hovory vážnější (sám už nevím jaké), méně vážné ("Kdo z české literární scény má podle vás sexy mozek, ale fyzicky vás nepřitahuje?"), poplácávání po zádech ("To je krásné, že jsme všichni v jedné knize."), ustrnutí v úžasu ("To je krásné, že jsme v jedné knize se všemi těmi velikány."), sestupy na zem ("Bude to někdo číst?") atd.

Fun fact: Zatímco všichni ostatní autoři ze sekce internetu jsou označeni svými nicky, pod kterými publikují, já zůstal u jména. Celého jména. Má to mimochodem jeden (aspoň pro mě) docela vtipný následek. Na zadní straně antologie je výčet všech zastoupených. "Tištění" autoři jsou tam připomenuti příjmením, "internetoví" nickem. A tak pouze já a Augustin_Šípek (ano, to podtržítko tam je, ano, je to pseudonym) jsme dvěma exoty, kteří se na zadní stranu dostali jménem i příjmením.

fotografie

Update 16:58:
Všiml jsem si první (a nutno říct poměrně kritické) reakce na antologii - (v antologii zastoupený) Petr Motýl na svém webu Čmelák a svět.

Update 22/10:
Další reakce - tentokrát na idnes.

***

Ještě za tmy
někdo chodí za dveřmi
Každým skřípnutím
a cvaknutím
ve mně zavírá a rozsvící

Do podrážek se zachytil
už skoro vybledlý večer
Kudy jsem to chodil

neděle 14. října 2007

***

V neděli ráno se dávají poznat
ty co plakaly
ty co nedospaly
ty co neviděly

Autobusem
městem ponořeným do čaje

Co která poztrácela
hledám

čtvrtek 11. října 2007

Bojkotovat Tesco

Je to jen stěží k uvěření. Youngprimitivovská trička Česko, o kterých už byla řeč, se skutečně přestávají prodávat. Jak stojí na youngprimitive.cz:
Jen připomínám že trička ČESKO budou k dispozici POUZE DO NEDĚLE. Pak je budu muset fakt stáhnout. Jít sedět na dva jahry se mi kvůli pár tričkům fakt nechce :( Tenhle svět se řítí do sraček. Už to vím dlouho. Anyway objednávat do neděle můžete ZDE! Pak to stahuju, zbytek zabalím do krabice a pošlu chudým černouškům na lítačku do Afriky. Tam snad ta nadnárodní banda co nerozumí vtipu a nadsázce nemá ještě svou právní agenturu. V každém případě v hlavě se mi už klube protest design na tohohle molocha!
Mám rád volný trh a svobodu. Sbohem, Tesco, rád jsem občas zaskočil.

sobota 6. října 2007

Listy

Podzim je čas na čaj a dopisy. Jeden za všechny, protože to je podzim, to je fall.
E-Bow The Letter

Look up. What do you see? All of you and all of me, fluorescent and starry, some of them they surprise. busride. I went to write this, 4 a.m., this letter. Fields of poppies, little pearls. All the boys and all the girls--sweet-toothed, each and every one a little scary. I said your name. I wore it like a badge of teenage film stars, hash bars, cherry mash and tin foil tiaras. Dreaming of Maria Callas, whoever she is. This fame thing, I don't get it. I wrapped my hand in plastic to try to look through it. Maybelline eyes and girl-as-boy moves. I can take you far. This star thing, I don't get it. [I'll take you over. I'll take you there.] Aluminum, it tastes like fear. Adrenaline, it pulls us near. Will you live to 83? Will you ever welcome me, will you show me something that nobody else has seen? Smoke it, drink. Here comes the flood, anything to thin the blood. These corrosives do their magic slowly, and sweet. Phone, eat it, drink. Just another chink, cuts and dents they catch the light. Aluminum, the weakest link. I don't want to disappoint you. I'm not here to anoint you. I would lick your feet but is that the sickest move, I wear my own crown, and sadness, and sorrow, and who'd of thought tomorrow could be so strange? My loss. And here we go again. [I'll take you over. I'll take you there.] Aluminium, it tastes like fear. Adrenaline, it pulls us near. It tastes like fear. It pulls us near. Look up. What do you see? All of you and all of me, flourescent and starry, some of them they surprise. I can't look it in the eyes. Seconal, spanish fly, absinthe, kerosene, cherry-flavored neck and collar. I can smell the sorrow on your breath. The sweat, victory and sorrow. This smell thing, I got it. [I'll take you over. I'll take you there.] Aluminum, it tastes like fear. Adrenaline, it pulls us near. It tastes like fear. It pulls us near. It tastes like fear. It pulls us near.
(R.E.M.)

(A ještě drobnost do závorky, na kterou jsem narazil o chvilku později.)

Update 7/10:
Corwex duchaplně přihodil odkaz na video.

středa 3. října 2007

Tesco / Česko

Před nějakou dobou jsem tak trochu propadl Kroměřížské značce Young Primitive. Dokonce do takové míry, že jsem si objednal jejich tričko Česko. Je prima.

Young Primitive docela úspěšně míchá humor s designem a svébytným přístupem k městskému oblékání. Zkrátka sympaťáci.

Trochu s pobavením a trochu s obavami jsem si pak na webu YP přečetl:
Tak to se pobavíte přátelé. TESCO mě chce prostřednictvím nějaké právní agentury žalovat, pokud nesáhnu do 14ti dnů z prodeje trička s nápisem ČESKO.
Inu, říkám si, Česko.

pondělí 24. září 2007

Česko-francouzský festival poezie, večer první a večer třetí

Jen velmi krátce k prvnímu večeru:
No páni. Nečekat příliš a nechat se překvapit. Král (česky i francouzsky). Lemaire (francouzsky, přednes českých překladů Veronika Riedlbauchová). Pavel Kolmačka (česky, přednes francouzských překladů Petr Král). Wanda Heinrichová (taktéž). Petr Hruška (taktéž).

Update 22/9:
Možná ještě pár poznámek: Petr Král byl okouzlující nejen svou francouzštinou a způsobem, jakým popíjel červené víno. Jean-Pierre Lemaire na mě zapůsobil možná více svou krátkou prózou o svém pobytu v Praze na jaře 1989, zvlášť vzpomínka na uhelný pach a poznámka o tom, že svobodně se mluvilo jen na ulici, mi přišly silné. Pavel Kolmačka i Petr Hruška, při vší úctě, kterou k oběma chovám, vypadali v porovnání s Králem i Lemairem jako lesní muži, zajímavé rozdíly ve stylu francouzské a české scény. Wanda Heinrichová byla bohužel příliš, příliš nervozní, než aby využila příležitosti a vynikla jako jediná žena mezi tolika muži. Škoda.

fotografie

Update 24/9:
Musím přiznat, že druhý ani závěrečný čtvrtý večer česko-francouzského festivalu poezie jsem bohužel neměl možnost vidět. Třetí večer jsem ovšem navštívil, byl věnovaný studentům, ovšem ne ledajakým. Za českou stranu to byli (v pořadí, v jakém četli) Jonáš Hájek, Marek Šindelka, Eva Košinská a Jakub Čermák, s vyjímkou Evy tedy již autoři sbírek poezie, držitelé cen. Čímž bych nerad naznačil, že Eva svou úrovní nezapadla. Na francouzské straně to pak byly tři dámy, Maha Ben Abdeladhim, Cathia Chabre a Blandine Douailler, a mexický autor studující společně s dámami na Sorbonně poezii Alexandre Salazar. A snad s vyjímkou neplánovaně a neúmyslně zábavného Alexandra (při jehož poslední básni se Veronika Riedlbauchová, která četla české překlady, málem zadusila smíchy ve snaze vyslovit s odpovídající vážností slovo "smrt") šlo o poezii zvláštním způsobem příbuznou, (jakkoli to slovo zní hrozně, použiji ho) závažnou. Snad to byla náhoda, snad lidé podobného věku a podobné vášně píší v celé Evropě podobné věci. Ať tak či onak, byl to zážitek.

Z domácích byl alespoň pro mě nejvýraznější právě Jonáš Hájek, a vem čert, jestli se známe nebo ne. Jeho projev je suverénní, jeho básně jsou netriviální, jdou hluboko, vyžadují koncentraci, neopisují. Podobně na mě zapůsobila Maha Ben Abdeladhim. Neobvykle charismatická žena.

Klobouk dolů před trojicí organizátorek, Terezou Riedlbauchovou, Alenou Žemličkovou a Petrou James-Křivánkovou. Dát dohromady takovouhle krásnou čtyřdenní akci, rozkročenou napříč Evropou, kvalitně obsazenou, v příjemném prostoru kavárny divadla Na prádle (a každý večer zakončenou občerstvením)... Pane jo. Ale tím to nekončí. Na jaře se akce bude opakovat. V Paříži!

fotografie

neděle 23. září 2007

Fontána

Darren Aronofsky, režisér filmu The Fountain (pro mě osobně filmu roku) přistoupil k neobvyklému (ale velmi soudobému) řešení problému: studio odmítlo přidat na DVD zvukovou stopu s jeho komentářem k filmu, režisér se proto rozhodl zveřejnit ji na svém webu. Nahrál ji ve svém bytě, převedl do formátu mp3 a opatřil poznámkou, že začíná v okamžiku, kdy se při spuštění DVD The Fountain na obrazovce objeví logo Warner Bros.

(Mimochodem, zájem byl tak velký, že se příslušný server dvakrát zhroutil, takže mp3 s Aronofského komentářem se teď dá získat přes bit torrent - zde.)

(Via Marek's Blog)

( fotky jednoho z členů štábu, které dotyčný zveřejnil na flickru)

Možná ještě něco málo k Fontáně.

Děj není nikterak komplikovaný, přestože některé recenze film hodnotí jako těžko přístupný nebo nesrozumitelný.

Tři časové roviny. V minulosti se conquistador Tomas vydává na žádost církví ohrožované španělské královny do Jižní Ameriky, kde má v srdci mayské civilizace najít Strom života a získat ho pro královnu. V současnosti se vědec Tommy Creo pokouší najít lék na rakovinu mozku, kterou zároveň trpí a na kterou umírá jeho manželka Izzy. V budoucnosti putuje astronaut Tom v organické kosmické lodi, průsvitné kouli se starým, mohutným a pozvolna umírajícím stromem, k mlhovině Šibalba, kterou uctívali Mayové, ve snaze strom znovu oživit.

Časové roviny se ve filmu střídají, jsou propojovány obrazem i dialogem. Ve středu všeho stojí smíření se smrtelností.

Tomas/Tommy/Tom je tím, kdo má ze smrti strach, považuje ji za nemoc. Izzy je naopak postupně smířená s tím, co ji (a koneckonců každého) čeká. A tak Tomas dosáhne Stromu života, napije se jeho mízy, ale neuvědomí si důsledky svého počínaní a během okamžiku se zhroutí a z jeho těla okamžitě vyráží květy rostlin. Tommy možná objeví látku, která by jeho ženu vyléčila, ale stane se tak ve chvíli, kdy Izzy umírá, a Tommy se s tím odmítá smířit. A je to právě on, který díky kůře stromu, ze kterého lék pochází, dosáhne dlouhověkosti, cestuje vesmírem k Šibalbě a ve svých představách vídá Izzy a rozmlouvá s ní, aby konečně pochopil. "Já umřu."

sobota 22. září 2007

***

Nespíme
překapáváme

Do mezer mezi žebry
zasouváme nedoručené vzkazy

čtvrtek 20. září 2007

***

Mám pár triček
a dva páry bot

Páry se cyklicky mění
Zůstal jsem
s hlavou pevně v oblacích

středa 19. září 2007

Objev

Nejpříjemnější překvapení jsou ta, která se dostavují krátce po probuzení. (Ne, tohle nebude o mém milostném životě.)

Jonáš Zbořil, který se úspěšně vyskytl v Ortence a jehož poezii jsem měl možnost nedávno slyšet a v posledních dvou týdnech i nosit v tašce a pročítat, je objevem nového čísla Divokého vína!. Gratulace do Vršovic!

pondělí 17. září 2007

Jak dopadla Ortenka

(Co následuje je jen pár rychlých poznámek, které budou později doplněny.)

Je nesnadné být jedním z pořadatelů festivalu, může to znamenat vysoký účet za telefon, taxikaření do jedné hodiny ráno, ba i to, že si daný festival zcela neužijete.

Člověk zjistí, že stárne, když mu ve tři ráno vadí hlasitý hovor dvou opilých bohémů v aule gymnázia, které svolilo k tomu, že ubytuje návštěvníky festivalu, a když mu v pět vadí hlasité vzdechy dvojice milující se pár metrů od jeho spacího pytle.

Podzim v Kutné Hoře je úžasný. Teplota je tak akorát (fouká, ale svítí slunce), příroda nejen hýří barvami, ale i rytmy (zkuste naslouchat padajícím kaštanům na zahrádce naší oblíbené restaurace nedaleko náměstí).

Noci v Kutné Hoře mohou být všelijaké. Pamatuji některé vesele přiopité (zlikvidovat zásoby tequily v jednom podniku během nějakých dvou tří hodin bez pozdější vážnější újmy na zdraví či cti považuji stále za jeden z nezapomenutelných zážitků), některé mrazivé (manšestrová sáčka intelektuálům z města možná sluší, ale v tak drsném městě nepomohou), některé úpovídané (měsíční světlo se umí tuze krásně prodírat větvemi parku pod Vlašským dvorem) a některé osamělé (Hora dokáže na člověka dopadnou velmi, velmi ztěžka).

Lidé, kteří mají dostatek sebevědomí a nedostatek autocenzury, mohou být zábavní, zvlášť pokud se účastní otevřeného autorského čtení poezie. Ti méně rozumní oddrmolí svůj text velmi rychle, ani si příliš nevychutnají pár vteřin potlesku a už jen čekají, až to celé skončí, aby mohli jít na víno. Ti rozumnější při drmolení vnímají publikum a když se publikum začne smát, zasmějou se s ním.

fotografie

Update 22/9: Trochu víc jsem poznámky o letošní Ortence rozvedl pro iLiteraturu.

neděle 9. září 2007

Pro pražáky: Auto*mat

Přišel mi mailem odkaz na výzvu Pět bodů pro Prahu, zajímavá věc.

pondělí 3. září 2007

Zacyklení

Možná je to hloupost, sám nevím, snad mi s tím někdo poradí. Dnes ráno jsem si v tramvaji zkoušel odpovědět na otázku, co je poezie. A nedařilo se.

Myslel jsem na tu zcela zjednodušující definici, která asi přežívá na některých základních školách. "Poezie je to, co se rýmuje." Myslel jsem na stoh soutěžních příspěvků do soutěže mladých básníků, který jsem letos pročítal, kde se mnozí, zdá se, řídili opačným přístupem - "Poezie je to, co se nerýmuje." Myslel jsem na to i ve chvíli, kdy mi do uší Ginsberg z kapesního přehrávače recitoval Howl, a říkal si, že poezie není vyjadřování důležitých myšlenek a pocitů zkratkou, jak jsem si jednu dobu myslel. Vzápětí jsem si ale vzpomněl na sbírku Issových haiku, kterou jsem nedávno kupoval, a zapochyboval o tom, co mě právě napadlo.

Ocitl jsem se, řekl bych, v uzavřeném kruhu.

Update 9/9/2007: Další z možných cest z kruhu nabídl Milan Děžinský, resp. Ivan Diviš.

čtvrtek 30. srpna 2007

Knihovna

Knihovna je jiná. Ano, proměnila se od mojí poslední návštěvy, ale nezměnilo se nic na tom, že zůstává světem pro sebe. Venku, za velkými dveřemi pobíhám spolu se svými přáteli z práce do práce a z tramvaje do tramvaje, uvnitř mě knihovník u terminálu vítá nejistým úsměvem a svým profesionálně tlumeným "dobrýden", při kterém snímá z karty čárový kód.

Poezii smísili s beletrií. Asi jen čas ukáže, jestli to poezii prospěje ("Tak kdepak tu mají toho Škvoreckého? Jéje, Marie Šťastná, Akty? To zní zajímavě."), nebo ne ("Mondieu, kampak mi schovali Rimbauda? To já snad raději půjdu do kavárny a dám si absint.").

Cestou do oddělení časopisů jsem narazil na postmoderního multikulturního městského pseudobuddhistu, byl celý batikovaný, neměl vlasy, na krku velké dřevěné korále a po linoleu knihovny kráčel bosky. Knihovna.

Podzim je blízko.

pondělí 27. srpna 2007

Převtělení

Jan Vaněk jr. se při mé poslední zmínce o Dickovi ozval s tím, že Philip K. Dick je "přeceňovaný, intelektuály, kteří jinak nemají o (dobré) SF ponětí, zvlášť". Jestli tomu tak skutečně je, to nevím, je to možné. Chudáci mrtví autoři. Děláme si s nimi, co chceme.

Dočetl jsem teď Dickovu knížku Převtělení Timothyho Archera, poslední, kterou Dick napsal. Do určité míry navazuje na zmiňovaný Valis. Ale v mnohém se liší. Dick je známý především díky sci-fi, ale Převtělení je jiné (ostatně stejně jako třeba velmi zajímavý Král úletů, v originále Confessions of a Crap Artist). Příběh kalifornského biskupa Archera a pětice lidí z jeho bezprostředního okolí vypráví Archerova snacha Angel. Jde tu, podobně jako ve Valisu, hlavně o víru. Ale zatímco Valis byl do jisté míry extatický, Převtělení je jakoby zklamanější, unavenější, poučenější - stejně jako Angel. Dick poměrně snadno ukazuje, jak zvláštními cestami se západní lidé vydávají na cestě za poznáním a vírou. Na jedné straně je tu biskup (a bývalý právník) Archer, který touží víc než co jiného zjistit, zda byl Ježíš skutečně tím, kdo vnesl do světa revoluční myšlenky, nebo ne, a jestli v Bibli při zmínkách o pojídání Kristova těla, pití jeho Krve a vzkříšení nejde náhodou o užívání houby. Na straně druhé je pochybující, znalostmi přesycená Angel, která si dlouho není jistá, jestli syn její přítelkyně Kirsten je pouhý schizofrenik, nebo člověk, do kterého se po smrti převtělil biskup Archer. V závěru knihy ji Dick nechává rozmlouvat s newagovým duchovním vůdcem Edgarem Barefootem, ale ani po relativně dlouhé debatě (která, nemohu si pomoct, je velmi blízká rozmluvám zenových mistrů s žáky) se Angel nevzdává svého přece jen racionálního a praktického přístupu ke světu. (Pokud Argo nelže, jedná se o Dickovu jedinou sympatickou ženskou postavu.)

Kdyby nic jiného, Převtělení Timothyho Archera je zajímavou poznámkou o hledání základů světa každého člověka. To mi stačí.

Zarafest vypůjčený

V sobotu mi utekl dobře obsazený Zarafest, ale zmiňuje se o něm alespoň Milan Děžinský.

(Mimochodem, Milan Děžinský a Xavier Baumaxa spolu, podle slov XB, chodili do školy. Tolik při pondělku k bulváru.)

středa 22. srpna 2007

Obecně


jonáš & me
Originally uploaded by Ondra_L.
Trávil jsem víkend na vranovské přehradě spolu se třemi básníky (a chvilku i s jednou budoucí učitelkou) - Jonáš Hájek mě pozval, odmítnout se zkrátka nedalo. Ostatní tam přijeli dříve než já a tak jsem ve čtvrtek večer zvedal telefon, z kterého se ozýval smích a křik a slova: "Doraž, jsme už úplně zlitý."

Dorazil jsem druhý den, dovezl trochu vína, malinko jídla a něco na čtení.

Víkend to byl krásný. Počasí vyšlo ideálně. Navíc jak často má člověk příležitost trávit tři dny více méně pouze povídáním
  • a, o knihách
  • b, o lidech, kteří knihy píší a vydávají
  • c, o světě jako takovém
  • d, o věcech označovaných často jako "inťoušská témata" (což zahrnuje rozpravu o neschopnosti Univerzity Karlovy vychovávat odborníky s žurnalistickou průpravou i diskuzi o víře u pozdní nedělní snídaně).
Jednou za čas je zkrátka něco podobného zapotřebí, i přes množství vína, které při tom člověk vypije.

Říkám si, jací vlastně jsou lidé, kterým ještě nebylo třicet, píší poezii nebo prózu. Přispívají aspoň občas do literárních periodik. Čtou o něco víc než ostatní. Někteří se vrhají na filozofickou fakultu, aby svůj vztah k jazyku podpořili studiem bohemistiky (a mnozí z nich později utíkají jinam). Mnozí jsou stejnou měrou talentovaní a nepraktičtí. Na živobytí si rozhodně vydělávají všelijak (v barech i v reklamních agenturách). Často silně kouří. Dávají přednost kavárnám. Nikdy nejsou příliš při penězích (utrácejí je za knihy, divadlo, víno a cigarety). Sní o tom, že prorazí, nejlépe svou první knížkou. Jsou si do jisté míry vědomi, že tvoří s ostatními píšícími čtenáři poměrně uzavřenou společnost, která si navzájem prodává knihy, chválí si je i kritizuje a udržuje se ve dlouhodobě stejné finanční tísni, kterou je nutné řešit prací.

Samozřejmě přehnaně zobecňuji.

středa 15. srpna 2007

***

Jsem který jsem
svatý s chodidly plnými puchýřů

Hranice mám
za každým ze svých satyrských rohů
a na Panově ocasu

Rytmus světel
je rytmus slov
je hymnus ranních výčitek
a vzpomínám
kam mě vždycky pokládáš

úterý 14. srpna 2007

Jedna vlaštovka

Aj jaj, došlo na nejhorší.
Je příliš brzy

Dnes ráno jsem slyšel první reklamu s vánoční koledou. Tak nějak jsem to očekával. Příště už v červenci. Až do konce roku to bude už jen horší.

(Pavel Kotrla na svém Poznámkovém bloku)

Možná jsem včera odpoledne neměl pronášet větu o tom, jak mám mnohem raději (barevný a tepelně přívětivější) podzim než (rozpálené a upocené) léto.

pondělí 30. července 2007

Před spaním / na cestu tramvají / k čaji

Philip K. Dick: Valis
Václav Cílek: Borgesův svět
Marjane Satrapiová: Persepolis 2
Szilárd Borbély: Pompa funebris (Díky Jonáši Hájkovi!)
Philip K. Dick: Převtělení Timothyho Archera

Update 2/8: Přestože Philip K. Dick obecně ve většině případů není úplně odpočikovým čtením (byť některé povídky jsou k popukání), dovolil bych si podotknout, že zmíněný Valis je skutečně asi spíš pro ty, kteří v knížkách nehledají relaxaci. Přemítání o existenci Boha, božskosti člověka, velmi záhy přiznaná rozdvojenost hlavní postavy/vypravěče/samotného autora, drogy, new age, elektronická hudba, neustále nastolovaná otázka "Proč by Bůh nechal zemřít mého kocoura pod koly auta?", těžko uvěřitelná realita. To jsou některé z ingrediencí, z kterých je Valis namíchán (mimochodem příslušné heslo v anglické wikipedii je příjemně podrobné). Není to nestravitelné, právě naopak. Je to (zpočátku) tak uhozené, že to člověka nutí číst dál, přičemž toto nutkání neustává ani ve chvíli, kdy (dočasně) nabude dojmu, že čte zcela seriózní teologický traktát (aby, alespoň v mém případě, ke konci usoudil, že existuje jistá pravděpodobnost, že kniha má být pouhým spouštěčem událostí, o kterých vypráví, a je tedy příběhem v příběhu).

Update 5/8: Se spožděním jsem doplnil Borgesův svět od Cílka. Moc zajímavé čtení o čtení.

neděle 29. července 2007

***

Prosvítá
polyká kouř a bolesti

Nikdy nikde nebyla
nebude ani tu

pátek 27. července 2007

Nepatřičný gender

(Asi to sem ani nepatří, tudíž tento zápis možná časem odstraním.)
Konečně jsem pochopil správnou funkci a vhodnost použítí zkratky WTF. Četl jsem totiž článek Ideologické rámování České televize v programu Události.
WTF?

čtvrtek 26. července 2007

Menomena na druhý poslech

Ještě k včerejší ukázce z Menomeny: zpívá se tam v jednom místě zajímavá věc.
It's hard to take risk
with a pessimist

středa 25. července 2007

Playlist pro večerní cestu tramvají 26 domů

Menomena - Wet and Rusting (youtube)
The Decemberists - The Crane Wife 1 & 2 (1 na youtube - raději až od 01:50, 2 na youtube)
The John Butler Trio - Better Than (youtube)
Vladimír Václavek - Ptačí herci (57 vteřin z e-shopu indies)

pondělí 23. července 2007

Ježíš & co.

Dvě historky z jednoho víkendu.
"U mojí babi zaparkovalo auto, vystoupily dvě postarší dorostenky, čaply velkou hokejovou tašku a zazvonily u vrat. Babka už je čekala. Pustila je dovnitř. Sedly všechny tři do kuchyně. Z tašky vytáhly velikánskou plastovou sošku panenky Marie na dřevotřískovým soklu s dvěma reflektory. Připojily celou tu nádheru do sítě a teplota v místonosti se zvedla. Stačil jsem je zarazit, ještě než se trojjedině pustily do zdrávasů, vytáhl z lednice pivko a uklidil se na zahradu. Babka má sošku zapůjčenou na pár dní, dokonce je k ní přiložená i návštěvní kniha."
"U nás v rodině je to přesně napůl. Polovina katolíci, polovina ateisti. Když ve městě postavili nový kostel a začali poránu vyhrávat na zvony, začala si jedna babička pochvalovat, že se vrací staré pořádky a že se hned zvýší morálka. Druhá taky poznamenala, že je to moc dobře, že je teď ve městě kostel, že prý bude výborně stahovat blesky."

Ekonomika cestování


zábřeh na moravě
Originally uploaded by Ondra_L.
Netuším jak dlouho, každopádně ČD (velmi trefně kýmsi čteno jako "času dost") poskytují slevu cestujícím do 26 let, věk se prokazuje pouze občankou. Zjistil jsem to včera pouze zásluhou ochotné železničářky v Jeseníku.
(Na webu ČD teď čtu, že akce je časově omezená na léto.)

***

Marie z kamene a líný vítr
pátku morgana

V křídlech vrabců flamenkové kroky
mi hloubí štoly do spánku
kam mi
stéblo po stéblu
zastouváš zármutky

středa 18. července 2007

Ztráty v novém + Tvar


jirka / tvar / ztráty redesigned
Originally uploaded by Ondra_L.
Domovský podnik Krásný ztráty prošel minirekonstrukcí a uvítal mě dnes v nových barvách. U šachové stolku jsem se potkal s přítelem Jirkou, který pročítal letošní třináctý Tvar. Uvnitř Tvaru se skrývala recenze na Bryanovo Kolem lámání z pera básníka Ladislava Zedníka (jeho Zahradu s jabloněmi a dvěma křesly mohu doporučit). Pro Bryana (ani pro Jaromíra Damka jako redaktora) bohužel recenze nevyzněla dobře. Uvidíme, co Ladislav řekne na příští svazek edice První knížky, sbírku Tváří v tvář Anny Ciprové, která se právě připravuje do tisku.

úterý 17. července 2007

Užitečné - příjemné - suché

Když mě po ránu probudilo vedro, řekl jsem si: "Spojíš příjemné s užitečným, umyješ okna, vypereš záclony, vlhké záclony zvlhčí a ochladí vzduch, saharský vzduch se k tobě nedostane."

Po hodině a půl mi došlo, jak bláhový jsem byl.

Ano, okna jsou čistá. (Hadřík a stěrka budiž pochváleni.) Ano, záclony jsou vyprané. (Mor na ty jejich háčky a krokodýlky.) Jejich schnutí bylo tak rychlé, že k ochlazení nedošlo.

úterý 10. července 2007

Autorské čtení

Málem bych zapomněl. V Brně se před 11 dny rozjel Měsíc autorského čtení. Ti, kteří sledují Kalendář literárních akcí, už vědí kdy se co děje.

Zoltán Krhovec: O Ivce a bylině věčné lásky

ZAČÁTEK

Les byl temnější a temnější, přesto Ivka pokračovala v cestě.

Stará bába Jenšovka jí prozradila místo, na kterém roste bylina pro věčnou lásku, aby z ní mohla utrejch pro svého muže udělat.

Ivčin manžel byl trochu proutník, ale jí rozhodně nezanedbával. Někdy jí dokonce klátil až tak moc, že si skoro přála, aby šel zas za nějakou jinou, jak jí měla servanou. Přesto ho chtěla mít jenom pro sebe. Nejspíš kvuliva řečem, co šli po okrese. Však jí i stará Jenšovka varovala, ať si to nechá pořádně projít hlavou. Že pak se ten její, Karel se jmenoval, na jinou nepodívá a Ivka nebude s to schánět pořád vazelínu.

Ale Ivka si říct nedala, že s věčnou láskou neni špás, a tak šla dál do stále temnějšího lesa.

Taková bylina, pro kterou Ivka zrovna šla se trhá zásadně v prvním čtvrtku po výplatě a člověk na takový sběr na sobě muší mít něco s flitrama. Taky dení doba je důležitá, protože bylina je funkční jenom v plném květu, takže se musí trhat chvíli po poledním.Tohle všechno se teda Ivka dozvěděla od Jenšovky a podle toho se taky zařídila.

Tak teda šla tím lesem směrem, kde je, jak bába řekla, les nejhustší a nejtmavší, jen v samém středu je palouk zalitý sluncem, na němž bylina ta roste.

Ivka to měla skvěle vymyšlíno. Až kytici narve, vrátí se domu, měla by to stihnout ještě než se Karel vrátí z práce, a hned dá vařit vodu. Protože Kajka by za boha žádnej bylinkovej té nepolk, měla na něj Ivka fintu. Už dopoledne navařila koprovku, kterou Karel nade všecko zbožňuje a schválně jí udělala hustší, aby jí pak právě tím odvarem mohla naředit a Karel nepojal nijaký podezření. Ovšem funkčnost drijáku byla podmíněna ještě tím, že, jak řekla Jenšovka, méďium tento při milostnym aktu polknout musí. A i to měla Ivka dokonale promyšleno. Totiž Karel vlastně zajde na to svý libido. Jakmile se totiž dozví, že bude koprovka, rozvášní se, vrhne se na Ivku, serve z ní uplně všechno, ta si na pekáč frkne tu naředěnou vomajdu, to Karla rozpálí ještě víc, protože tuhle baštu fakticky zbožňuje, a vylíže jí utrejch neutrejch, bylina nebylina.

Ivka se najednou tak zasnila, jak to má všechno vymakaný, že si v tom tmavém lese nevšimla kořenu, o který zakopla. Padla rovnou na zift a pekelně si ho rozdrbla. Z natrženého obočí ji cákala krev, nos měla zlomený a levé ucho do půlky odtržené. To ale nebylo všechno. Jak se totiž snažila dostat na nohy, chtěla se přitáhnout za větev, která vyrůstala nízko nad zemí. Ta byla ale suchá a jak se za ní začala Ivka vytahovat praskla a bodla jí do oka. To jí počalo vytékat po tváři, nehledě na to jak kurevsky to bolelo. Nutno ješte pro úplnost říci, že v tuto chvíli její řev přilákal párek divokých sviní i s jejich podsviňčaty, jež se dlouho neupejpaly a jaly se ještě za živa Ivku cupovat na kusy, až z ní nezbylo prakticky nic.

A něco přece. Poučení. Že totiž kazit koprovku utrejchem se nemá!

KONEC

(publikováno se svolením autora)

Zoltán Krhovec: O muži, který moc meditoval

ZAČÁTEK

Byl jeden muž a ten věřil, že Bůh je ve všem pozemském. V lidech, zvířatech, rostlinách, kamení.

Dlouhá léta meditoval a snažil se dosáhnout na podstatu samotného božství, až jednou mu jeho Já v hlubokém transu prozradilo, že božské úrovně dosáhne, pokud do sebe vstřebá vše božské.

Když se muž z transu probral a poskládal do své mysli právě proběhnuvší mystický prožitek, vyšlo mu z toho jediné. Musí vše sníst, jedině tak vstřebá vše božské a konečně dojde poznání podstaty Všehomíra.

A tak začal. Nejprve tím, co měl ve své jeskyni, poté snědl i tu a tak pokračaoval po tisíc let až zbyl ve vesmíru jen on sám.

Nutno podotknout, že díky technikám božského cvičení jógy zcela eliminoval jakékoliv vylučování ze svého těla, jelikož, a to je logické, i ve výpotcích je obsažena božská podstata.

Letíc vesmírem, zkoumal muž své pocity. Vše již vstřebal a skutečně už má skoro božský pocit, že chápe skutečnou onu podstatu, ale nějaká malá troška poznání mu stále ještě uniká.

Rozhlíží se tedy okolo sebe a při tom se pohrouží do deset tisíc let trvající meditace. A najednou to má. Ten kousek boha, který jestě nevstřebal je obsažen v jeho těle. Bude muset sníst i to!

A tak, protože je zběhlým jogínem, použije techniku vysutého trakčníku a počíná vstřebávat své tělo a nakonec mizí i trakčník, který jako transcendentálněmeditační božská černá díra zhltne sám sebe, čímž rozhodně ničeho nedosáhne...

KONEC

(publikováno se svolením autora)

neděle 8. července 2007

Ve volných dnech

Vypraví-li se člověk na Rock For People a stahují se mračna, je jisté, že bude pršet. I přesto lze zažít příjemná překvapení. A to bez ohledu na to, že jedním z nich může být americká skupina Walls of Jericho, se kterou bych jinak vůbec nepřišel do kontaktu. Mají půvabnou zpěvačku. Jmenuje se Candace Kucsulain. (Na fotce ta vpravo.)
Walls of Jericho



Nejúžasnější na Candance je energie, s jakou zpívá. Krásné.

Ale to, kvůli čemu jsme do Hradce jeli, nebyla dívka, ale chlapci. The Hives.



Ano, další čistá energie. Krásné. I v dešti. I když člověku zničehonic silně uhodí do zad a nezjistí, co to bylo. (Pro jistotu The Hives i v obyčejné klipové podobě i zde.)

Jenže červencové deště jsou bez konce. Zkusil jsem pláž, tedy Slabost pro každou jinou pláž od Davida Zábranského. Musím bohužel přiznat, že ani po padesáti stranách jsem neměl pocit, že bych jeho debutový román chtěl přečíst celý. Bylo to hlavně těmi otázkami. Na každé straně jich bylo tolik. Takové množství otazníků. Nevydržel jsem, omlouvám se.




Pomohl Hitchock. Cary Grant je stylový.
North by Northwest

Když deště ani tak nechtějí ustat, doporučuji péct chleba. Bez receptu, od oka, v troubě.

home made bread
Originally uploaded by Ondra_L.