pondělí 4. prosince 2006

Talenti

Byl to dlouhý víkend. Většinu jsem ho trávil s talenty z Ortenovy Kutné Hory. Od pátku jsme totiž s Jaromírem Damkem pořádali seminář pro ty, kterým jsme v posledních dvou ročnících soutěže udělili nějakou cenu nebo ocenění. Výsledný počet 6+1 seminarista byl ideální.

V pátek jsme se sešli už kolem čtvrté v budově Jaboku, který nám i letos poskytl prostory, přesněji řečeno v kuchyni, která byla dostatečně vytopená a velká, abychom se tam vešli a cítili se dobře. Říkal jsem si, že nemá cenu trápit partu šesti básnířek a básníků (3 ženy, 3 muži) hned nějakým rozpitváváním veršíků, tudíž jsme začali zlehka - každý měl vzít jednu nebo víc svých oblíbených knížek a něco málo přečíst. Stmívá se už brzy. Když už byla za oknem tma, pili jsme čaj a četli Borgese, Salingera, Steinovou, Donna, Zábranu i Holana. Na rozehřátí tak akorát, myslím.

Sobotu jsme poezii venovali celou. V osobě Simony Lacinové z Brna přibyl "+1" seminarista, nutno říct že na svůj velmi nízký věk (1992) vysoce talentovaný. Což mi připomíná, že bych měl přestavit zbývajících šest. Olga Ferjenčíková (1985), Ivana Svobodová (1983) a držitelka letošní druhé ceny Lucie Hyblerová (1988). Jan Těsnohlídek ml. (1987) - letos třetí cena, Jonáš Zbořil (1988), Jonáš Hájek (1984) - i v tomto případě letošní třetí cena. Zajímavá směska.

Sobotní dopoledne vyplnil svým vyprávěním Vladimír Justl. Mluvil o Seifertovi, Holanovi a spoustě dalších. Byl dost unavený, protože páteční noc probděl s bolestí zubů.

Gros práce se udělalo odpoledne a večer. Každý si přivezl pár svých textů. Ty jsme namnožili, abychom je měli k dispozici všichni. Autor je přečetl. A pak nastala pitva. Řezalo se hlavně do formy (dělení veršů, interpunkce, přímá řeč, usnadňování čtení, rozuměj zpřístupňování, vhodnou prací s formou). Obtížně se talentům vrtá do obsahu, když banalit je málo, snad jen občas se objevuje zbytečné znásobení obrazu. Damek jakožto muž sečtělý a zkušený poskytoval velmi důležité a užitečné poznámky s nadhledem moudrého starce, který tuší, jakou cestou se ve svých počátcích básníci vydávají.

Pitvali jsme asi do osmi do večera. Bylo to vyčerpávající stejně jako energii generující.

Namísto plánované točené kofoly jsem si dal v kavárně kina Světozor čaj a portské. Zbytek sobotní noci by byl na dlouhé povídání, které by skrývalo hodně bujarého zpěvu a tance. Každopádně mohu říct, že v neděli ráno, po Damkově krátké přednášce o užívání přímé řeči v lyrice, jsme se společně s talenty zkusili vybudit sami sebe a přítomné múzy několika fotografiemi a obrazy. Prostě jsme otevřeli pár knih o výtvarném umění a dali si dvacet minut na tvorbu básně. Výsledky byly strhující, jako vždycky, když jsem tohle cvičení zkoušel.

Zbytek jen zkratkou. Ve dvě autorské čtení šesti talentů v Krásných ztrátách (nemnoho diváků, příjemná atmosféra) - právě odtamtud jsou fotky, unavená procházka Prahou plnou lidí, dlouhý spánek.

PS: Několik dalších fotek je zde.

1 komentář:

jonáš řekl(a)...

jó, byla to prča. bavilo mě to. bavilo mě jíst sušenky, poslouchat a listovat v knížkách, a tak:). furt čtu, furt píšu, mám se dobře! lucka taky! ahoj!

Okomentovat