sobota 30. prosince 2006

Nashle v novém roce


fireworks
Originally uploaded by Ondra_L.
Nespalte se, omámení jakýmikoli omamnými látkami ať je mírné, případný bolehlav krátký.

pátek 29. prosince 2006

Re: Pořádky

Psala mi Martina po icq:
přerovnala jsem knihy a udělala jsem si v nich pořádek :)

čtvrtek 28. prosince 2006

Konečně sníh


lamp
Originally uploaded by Ondra_L.
Začalo to během odpoledne. Cestou z domu už jsem to i slyšel. Křupal mi pod nohama a rozpouštěl se mi na rukou. Konečně.

středa 27. prosince 2006

tv

O tom, že televize v období svátků stojí za starou belu, se už zmínil Richard. Dneska jsem si to užil i já.

Exit 316 je křesťanský magazín pro teenagery. Tzn. rychlejší střihy, kamera v pohybu, klip k písničce v cizím jazyce doprovázený titulky s překladem textu, který skrývá hluboký přesah, a soutěž pro diváky. Zbytek je stále stejný. Podle tématu pořadu (a já zastihl zrovna vypečenou taškařici zvanou Smysl života) se objevují příběhy ze života mladých lidí, kteří vyšli z obtížné situace s pomocí Boha, což doplní svou promluvou nějaký chytrý, nejlépe fousatý muž.

Už jsem tu věc párkrát na obrazovce zahlédl. A doporučuji to všem (pro ty, kteří nemají televizi, je tu online vysílání). Nejde to zatím tak daleko, jako novoevangelický přístup viděný v Boratovi, ale pořád je to prostě... no podivuhodné. "Morální autority" budou dál brojit proti reklamě, ale proti tomu, že se tu kdosi pokouší mládeži nabízet univerzálního odstraňovače problémů, jakéhosi mystického čističe Viktora, totiž křesťanského Boha, se pokud vím neozval nikdo. "Ovečky, neberte drogy a pojďte zpívat žalmy. Neposlouchejte sprostý a slizký rock, poslouchejte křesťanský rock. Ne, nevadí mi být na vozíku, je to cool, Bůh mě totiž vede."

A tak se dál (zbytečně) ptám, k čemu potřebuje náboženství reklamu, jaktože se objevuje v televizi veřejné služby, proč se v Ogilvy dál bijí do prsou, že byli první reklamkou, která vytvořila kampaň propagující boha atd atd atd.

úterý 26. prosince 2006

Pořádky

Nějak mě to občas popadne. Přerovnávání. Nábytek, skleničky, hrnce, oblečení, filmy, kníhy. Jen jednou za čas.

Je zajímavé, kolik různých uspořádání lze vytvořit, kolik různých klíčů lze najít pro řazení a seskupování. Před pár dny došlo právě na knížky.

Jenže podle čeho tedy seskupovat?

Jména? Dobře, Robbins je tu hojně zastoupen, asi i Čapek, jenže zbytek... Národnosti? Přemíra Američanů, Rusů a Britů, ale Finové mi sotva zaplní jednu polici. Období? No jo, ale dám I-ťing do starověku, nebo do New Age? Edice? Samozřejmě, AAA tu pár je, i Odeon, ale dál? Žánry? Je Mrtvá kočka filozofie, poezie, nebo náboženství?

Možná i takhle se rodí alkoholici. Ne v mém případě, zatím. Pobíhal jsem po obýváku se schůdky dobrou hodinku. Nevím, jestli to má systém. Velmi pravděpodobně dojde ještě na nějaké další úpravy.

Pro tuto chvíli jsou přihrádky a poličky přibližně tyto:
  • comics
  • zděděná literatura tzn. knihy, které mají v knihovně všichni ti, kdo je vytvářeli v druhé polovině 20. století v ČSSR
  • velké knihy plné fotek
  • postmoderna
  • pohádky
  • soudobá česká literatura
  • new age/filozofie/náboženství
  • knížky v angličtině
  • sci-fi
  • poezie
  • slovníky
  • ruská a anglická klasika.
Snadné, ne?

neděle 24. prosince 2006

Anna Ciprová: O chlapečkovi a švábech

Jela jsem v autobuse
a chlapeček vedle mě povídal
"Nejraději ze všeho mám šváby,
to jsou moje nejoblíbenější zvířata"

Musela jsem se usmát,
dobře to je zařízené,
každého má někdo rád

úterý 19. prosince 2006

Krásné PF od Ludvíka Hesse

Včera jsem rozesílal přání k Vánocům. Obratem mi přišla odpověď od Ludvíka Hesse z Divokého vína.

V mailu také stálo:
V Antologii máte básničky. Lh
Prima dárek k Vánocům, ne?

pondělí 18. prosince 2006

Komiksy a poezie

Možná je zbytečné se tomu divit a pozastavovat se nad tím, nicméně když jsem dnes zabrousil na idnes a všiml si že svým čtenářům nabízím sto tipů na knížky k Vánocům, neodolal jsem a kliknul. Čekala mě stránka, na které bylo dvanáct různých kategorií knížek, které idnes svým čtenářům doporučuje. A, ano, zarazilo mě, když jsem narazil na kategorii Komiksy a poezie.

Ještě pořád přemýšlím, co tyhle dvě oblasti spojuje. Snad lze podle úvahy autorů seznamu sdružit čtenáře poezie a čtenáře komiksů do jedné sociodemografické skupiny. Mám-li hádat, budou to podivné existence poflakující se po kavárnách a artových kinech v oblečení ze sekáče a platící penězi, které pocházejí z grantů.

Ne, vlastně nevím, proč mě to zaujalo, je to přeci jasné.

Vítání zimy


a nut at sea
Originally uploaded by mezze.
Před pár lety jsme se já a moje kamarádka Anděla rozhodli, že před Štědrým dnem osvobodíme jednoho kapříka a pustíme ho zpátky do přírody. Nějak nám pravda v tu chvíli nedošlo, že po třiceti minutách v igelitce a následném vhození do ledové Vltavy nepůjde ani tak o osvobození, jako spíše o eutanázii.

O rok později jsme to vylepšili. Žádná smrt. Vzali jsme lahev, vhodili do ní na papírku vzkaz, zašpuntovali, zalepili zátku voskem a poslali po Vltavě. Nějak nám pak došlo, že láhev řece není úplně eko.

Zkrátka, postupem času jsme došli k tomu, že nejelpší je vzít nějakou pěknou přírodninu, třeba ořechovou skořápku, vložit do ní na papírku poznačené přání, přidat třeba svíčku a nechat plout vánoční noci po Vltavě. A pak zajít na čaj. Celou věc jsme nazvali Vítání zimy. Skupinka, která se celé taškařice účastní je rok od roku větší.

Proč ten dlouhý úvod? V sobotu bude další Vítání zimy. A já myslím, že je na čase nabídnout tenhle drobný zvyk více lidem.

Tudíž, máte-li chuť, máte-li přání a máte-li vhodné plavidlo, přidejte se v sobotu po setmění k nám, ať už jste kdekoli, a pošlete svá přání po vodě. Ze zkušenosti mohu potvrdit, že se plní.

Kdo se přidá?

neděle 17. prosince 2006

Nové literární weby

Vyhledávače zatím nezaznamenaly, ale časopis Tvar se může pochlubit po létech čekání novými stránkami: http://www.itvar.cz/ Konečně. Nadále zůstává v platnosti i odkaz na digitalizovaný archiv časopisů, kde lze starší ročníky stáhnout v PDF.

Druhou novinkou, tedy aspoň pro mne, jsou stránky Revolver Revue: http://www.revolverrevue.cz

Na ty jsme se teda také načekali.

(Převzato z Poznámkového bloku Pavla Kotrly)
(Trackback)

Vánoce v lese


our christmas tree
Originally uploaded by Ondra_L.
Podle všeho se to konalo už počtrnácté. Sešli jsme se na Roztylech a s batohy, které ukrývaly vánoční ozdoby, sušenky, čokoládu, horkou medovinu, hruškovici, ukulele, tamburínu, vajíčko, ozvučná dřívka, drobné dárečky a pyrotechniku jsme vyrazili do lesa. Bohužel, "náš" strom, ještě loni krásně hustý, jsme našli brutálně ořezaný. Chvilku jsme vybírali náhradníka. A vybrali.
Ozdobili, pověsili ozdoby i řetězy, napili se medoviny i hruškovice, pojedli, zazpívali v doprovodu ukulele nejednu koledu, rozdali si pár drobností. Krásné to bylo.

sobota 16. prosince 2006

Mýt, nebo být

Cestou od tramvaje domů jsem včera zahlédl kousek českých Vánoc: v mnoha oknech paneláků, mezi kterými bydlím, bylo vidět postavy s hadříky a stěrkami, kterak myjí okna.

Nevím, zda je to pozůstatek předkřesťanských zvyků, dost možná že ano - rituální očištění vyžaduje před koncem cyklu/roku nejen tělo a duše, ale i příbytek. Nebo jde jen o to, aby barevná světla, která si všichni tak rádi věšíme do oken, byla lépe vidět? Třeba je to kvůli dětem - aby si nespletly šmouhy na okně s prvními vločkami sněhu. Balancování na okenním rámu - každoroční bobořík odvahy? Čertví. Bůhví. Okna u mě v bytě už jsou také umytá. Žádná mystika. Prostě ze zvyku.

pondělí 11. prosince 2006

Kravata


fashionable poetry
Originally uploaded by Ondra_L.
Na přání předkládám důkaz. Tohle je kravata, kterou jsem dostal k narozeninám. Stojí tam tam následující.
Sotva popadám dech
a ona „Pojď pojď“
oči držím otevřené
jen silou vůle
a ona „Pojď pojď“
hladí mě po tváři
a voní jarem
a říká „Pojď pojď“

Přivřela oči ztišila hlas
a všechna síla drobných prsou
říká „Pojď pojď“

Hoří a prší a taje
a fouká a hřmí
a studí a občerstvuje
a říká „Pojď pojď“
co krok to knoflík od košile
co pohled to sedm statečných
by padlo v křečích
tančí a každý krok
říká „Pojď pojď“

Jména bez jména
strhává ze sebe slova
jen klopýtnutí
“Pojď pojď“

Město si žádá své
plujeme skrz
prázdné chodby
tiché vlhké

Někde venku
je světlo
je strom
je kniha
je deset tisíc kanálů
je jedno kudy
je všude jeden cíl
je postel a stůl
je Měsíc a od něj všechna
vlnobití

Krásné/náročné/žádné ztráty na životech

Páteční veselice u příležitosti pětadvacátin byla tak vydařená, že si některé její okamžiky vůbec nevybavuji (třeba zatím žádným ověřitelným důkazem nepotvrzenou scénku s přednášením arabských přísloví). Vděčný za hojnou účast, o pár měsíců těžší i chytřejší.

A kdybyste viděli tu kravatu, co já dostal...

čtvrtek 7. prosince 2006

25

1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25.

úterý 5. prosince 2006

Rozmarýna: Dobročinný bazar 16 a 17/12

Předávám info od Rozmarýny a zvu:
Dobré odpoledne,

16. a 17.12. od 10:00 do 18:00 pořádá obecně prospěšná společnost Rozmarýna druhý dobročinný bazar ve Žluté Pumpě (Belgická 11, Praha 2). Loňský výtěžek byl 20.000,-Kč, letos míříme ještě výš.

Věci, které chcete věnovat nám můžete přinést kdykoliv do 15.12. do Žluté Pumpy (po-pá 11:30 - 1:00, so-ne 16:00 - 01:00). Donést můžete cokoliv, co je ještě ve stavu pro někoho použitelném - oblečení, knihy, hračky, šperky, desky, cd, obrazy.....atd. atd.

Věříme, že spoustu věcí si i odnesete! Prosím:) Malá návnada - věci do bazaru letos věnovali i Mystic skates a několik mladých módních návrhářek!!

Mějte se fajn a zastavte se za námi!! 16.12. a 17.12. od 10:00 do 18:00 ve Žluté Pumpě

Konzultace o vhodnosti a nevhodnosti věcí, které chcete darovat poskytujeme na číslech 777 584 026-Simona, 605 879 695-Káča

Fotky z loňského bazaru jsou na www.rozmaryna-ops.cz

Zdraví Simona a Káča

pondělí 4. prosince 2006

Talenti

Byl to dlouhý víkend. Většinu jsem ho trávil s talenty z Ortenovy Kutné Hory. Od pátku jsme totiž s Jaromírem Damkem pořádali seminář pro ty, kterým jsme v posledních dvou ročnících soutěže udělili nějakou cenu nebo ocenění. Výsledný počet 6+1 seminarista byl ideální.

V pátek jsme se sešli už kolem čtvrté v budově Jaboku, který nám i letos poskytl prostory, přesněji řečeno v kuchyni, která byla dostatečně vytopená a velká, abychom se tam vešli a cítili se dobře. Říkal jsem si, že nemá cenu trápit partu šesti básnířek a básníků (3 ženy, 3 muži) hned nějakým rozpitváváním veršíků, tudíž jsme začali zlehka - každý měl vzít jednu nebo víc svých oblíbených knížek a něco málo přečíst. Stmívá se už brzy. Když už byla za oknem tma, pili jsme čaj a četli Borgese, Salingera, Steinovou, Donna, Zábranu i Holana. Na rozehřátí tak akorát, myslím.

Sobotu jsme poezii venovali celou. V osobě Simony Lacinové z Brna přibyl "+1" seminarista, nutno říct že na svůj velmi nízký věk (1992) vysoce talentovaný. Což mi připomíná, že bych měl přestavit zbývajících šest. Olga Ferjenčíková (1985), Ivana Svobodová (1983) a držitelka letošní druhé ceny Lucie Hyblerová (1988). Jan Těsnohlídek ml. (1987) - letos třetí cena, Jonáš Zbořil (1988), Jonáš Hájek (1984) - i v tomto případě letošní třetí cena. Zajímavá směska.

Sobotní dopoledne vyplnil svým vyprávěním Vladimír Justl. Mluvil o Seifertovi, Holanovi a spoustě dalších. Byl dost unavený, protože páteční noc probděl s bolestí zubů.

Gros práce se udělalo odpoledne a večer. Každý si přivezl pár svých textů. Ty jsme namnožili, abychom je měli k dispozici všichni. Autor je přečetl. A pak nastala pitva. Řezalo se hlavně do formy (dělení veršů, interpunkce, přímá řeč, usnadňování čtení, rozuměj zpřístupňování, vhodnou prací s formou). Obtížně se talentům vrtá do obsahu, když banalit je málo, snad jen občas se objevuje zbytečné znásobení obrazu. Damek jakožto muž sečtělý a zkušený poskytoval velmi důležité a užitečné poznámky s nadhledem moudrého starce, který tuší, jakou cestou se ve svých počátcích básníci vydávají.

Pitvali jsme asi do osmi do večera. Bylo to vyčerpávající stejně jako energii generující.

Namísto plánované točené kofoly jsem si dal v kavárně kina Světozor čaj a portské. Zbytek sobotní noci by byl na dlouhé povídání, které by skrývalo hodně bujarého zpěvu a tance. Každopádně mohu říct, že v neděli ráno, po Damkově krátké přednášce o užívání přímé řeči v lyrice, jsme se společně s talenty zkusili vybudit sami sebe a přítomné múzy několika fotografiemi a obrazy. Prostě jsme otevřeli pár knih o výtvarném umění a dali si dvacet minut na tvorbu básně. Výsledky byly strhující, jako vždycky, když jsem tohle cvičení zkoušel.

Zbytek jen zkratkou. Ve dvě autorské čtení šesti talentů v Krásných ztrátách (nemnoho diváků, příjemná atmosféra) - právě odtamtud jsou fotky, unavená procházka Prahou plnou lidí, dlouhý spánek.

PS: Několik dalších fotek je zde.

čtvrtek 30. listopadu 2006

Svátek


3 apples
Originally uploaded by Graça Vargas - Flowers.
Dostal jsem k svátku lahev jablečného moštu z jablek z ekofarmy. Byl to velmi pravděpodobně ten nejlahodnější dárek, který jsem kdy k svátku dostal.

úterý 28. listopadu 2006

Šedesát

Vyrazili jsme se Stývem do Lucerny plni očekávání. Narozeninový koncert Michala Prokopa měl být plný zajímavých hostů, údajně se měl natáčet, aby později vzniklo DVD, zkrátka solidní akce. Realita byla, ech, jak to říct, taková česká.

Lucerna je děsná, o tom není sporu. Prostor, kde se během pěti minut nedá dýchat, zato ovšem poslouží jako sauna pro obrovské množství lidí. Fronty na pití a šatny jsou dlouhé. Hudební fanoušek ale nedbá a vyráží do tohoto podzemního pekla i tak.

Působili jsme tam trochu exoticky. Většina návštěvníků byla (logicky) starší než my, koneckonců stejně jako hlavní hvězda. Konstrukce se světly, projektor, kamery, včetně jedné na prodlouženém ramenu, vyvolávaly dojem, že koncert bude skutečně na úrovni.

Začal chvilku po osmé. Stáli jsme v davu, asi v polovině sálu, dopíjeli pivo, ke kterému vedla dlouhá cesta, a sledovali na malinkém plátně záznam pořadu Československé televize Kdopak by se beatu bál, kde mladý Michal Prokop v doprovdu Framus Five procítěně zpíval blues. A za okamžik se objevil i osobně. Šedesátiletý, vousatý, taťkovsky pupkatý a s úsměvem. V kapele přinejmenším dvě postavy, které stojí za zmínku - kytarista Luboš Andršt a houslista Jan Hrubý (plus solidní dechy, klávesy, basa a bicí). Začalo se staršími hity, na Kolej Yesterday přišel dokonce její autor Petr Skoumal, první z řady hostů.

Prokop zpíval solidně a stejně solidně se potil. Ne, nemohl jsem to vynechat. Tato poznámka je důležitá. Když si muž, navíc obdivovaná postava české hudby, vezme na koncert ke svým šedesátinám triko, u kterého se dá v rozpálené Lucerně snadno odhadnout, že se brzy pokryje vlhkými skvrnami, není to chyba, je to faux-pas.

A přicházeli hosté. Jiří Suchý (klobouk dolů za výdrž) zazpíval Pramínek vlasů. Dan Bárta si s Prokopem zazpíval reggae duet (ach, jak snadno převálcoval svým čistým a dobře frázovaným zpěvem oslavence). Zdeněk Bína dostal prostor pro svou world music směs s akustickou kytarou. Pánové Mišík (akustická kytara) a Hladík (elektrická kytara) společně s Hrubým (elektrické housle), Andrštem (elektrická kytara) a Prokopem (harmonika) zahráli velmi solidní verzi Špejchar blues. Zkrátka takový večírek, což koneckonců stvrdil odulý Mišík slovy: "Tak se tu mějte pěkně, my jdeme na panáka."

Jenže. Starých písniček se příliš nehrálo, ty nové z desky Poprvé naposledy jsou sice zajímavé, ale nesdílejí úplně podobnou náladu či styl, vedle sebe tak působí dost nesourodě a je dobře poznat, které psal Andršt (ty dobře americky našlápnuté). Navíc zvuk v sále byl opravdu špatný. Když člověk chvilku pozoroval kameramany a pohyby ramena s kamerou, bylo jasné, že záznam bude další statická podívaná alá 80's, s detailními záběry na kytary a mnoha pohledy do davu v tu nepravou chvíli. Stojí za to připomenout i podivného muže, který stál asi metr před námi a při každé písni se pokoušel roztleskat dav, což se mu stále nedařilo.

Závěr koncertu. Na podium postupně přichází a ke kapele vedené Andrštem a Hrubým se postupně přidávají Hladík, Bína a Bárta. Vzniká neskutečná a jen těžko uvěřitelná scéna, kdy si uprostřed pódia tři kytaristé a jeden zpěvák navzájem přehazují sóla. Všechno šlape. Prokop krouží kolem, nevěří, loučí se a odchází. Za okamžik je ovšem zpátky, mává davu, zatímco božská sestava stále dál jammuje. Ale oslavenec namísto kolegiálního úkroku mimo světla, který by asi každý člověk s respektem k hráčským dovednostem druhých učinil, velí k zakončení.

Mám-li to říct ve zkratce: hvězdně obsazený koncert s naprosto mizernou produkcí. Nevyužitá šance. Navíc i ukázka toho, že nová generace tu starou v mnohém předčí.

pondělí 27. listopadu 2006

Apsora: vánoční benefiční koncert

Michal Maťátko poslal pozvánku na vánoční benefiční koncert Idy Kelarové, Romano Rat a sboru Apsora. 17/12 od sedmi v kostele U Salvátora, Dušní 4.

neděle 26. listopadu 2006

Babí

Babí, víš, proč je mlha? Protože není vidět.
(Restaurace hotelu Ještěd.)

úterý 21. listopadu 2006

Nepraktičtí intelektuálové

Byl jsem nedávno svědkem praktického příkladu toho, jak úzce jsme mnohdy zaměření.
Tak jako každé druhé úterý večer seděla v kavárně Jericho společnost tvůrců a přispivatelů časopisu Dobrá adresa, a to včetně mé maličkosti. Dělali jsme to, co lidé živící se intelektuální prací obvykle po večerech dělají, tedy relaxovali se sklenkou vína či piva, povídali, debatovali o knihách, filmech, geopolitické situaci v jihovýchodní Asii a prováděli ještě mnohé další důležité věci.

Jak k tomu došlo, netuším, ale zničehonic začal někdo řešit trojčlenku, ve snaze dopočítat se jakéhosi procentního podílu čehosi, na co už si také nevzpomínám.

Skupinka asi osmi mužů (a nepletu-li se jedné či dvou žen), obyčejně se zabývajících hlavně prací se slovy, knihami a lidmi, se najednou marně pokoušela vypořádat se třemi čísly a jedním písmenem. Travalo to přinejmenším jednu dvojku červeného, resp. jedno velké pivo, než se podařilo problém rozlousknout. Že výsledek byl pouze přibližný, nikoho až tak netrápilo.

Proč jsem si na to vzpomněl dnes? Protože jsem se právě vrátil z jednoho z těch velkých obchodů pro kutily, kam jsem byl nucen vyrazit pro pár drátů (abych mohl nainstalovat nová světla), jednu rozdvojku na vodovodní kohout (abych mohl opět uvést do provozu obstarožní pračku) a špunt do vany (který jsem, neptejte se jak, ztratil).

Ano, připadal jsem si mezi těmi macho-prodavači a obrovskými regály plnými věcí, které asi nikdy nevezmu do ruky, jako idiot. Ne, netušil jsem, jestli moje kohouty jsou čtvrtky nebo půlky. Ano, zakoupil jsem špunt přesně o čtyři milimetry v průměru kratší, navíc s řetízkem směšné délky. A ano, z jedné strany byli v mé rodině úspěšní sedláci a z druhé úspěšní dřevorubci. Kde se stala chyba?

pondělí 20. listopadu 2006

Poznačte si do diáře: Nedělní odpolední káva s trochou poezie 3/12

Máte-li chuť, přijďte v neděli 3/12 před druhou odpoledne do café Krásný ztráty poslechnout si k odpolední kávě trochu poezie několika talentovaných básnířek a básníků, kterým jsme v Ortenově Kutné Hoře v posledních dvou letech udělili některou z cen nebo čestných uznání.
Obrazová pozvánka

sobota 18. listopadu 2006

Rady

(Opravdu jen občas) poslouchám cizí rady, protože se to (někdy) ukáže být správné.

Poslechl jsem. Zavřel jsem oči. Bylo to tak správně.

pátek 17. listopadu 2006

Amy Knoles & Michael Sakamoto

Obtížně se popisuje zážitek ze společného vystoupení skvělé perkusistky a skladatelky Amy Knoles a výtečného tanečníka Michaela Sakamota, které proběhlo ve čtvrtek 16/11 v Brně na Skleněné louce, pokud ho člověk zažije po noci nepříliš naplněné spánkem, po mírně hektickém dni a po dvou a půl hodinách za volantem. Na druhou stranu, ani pro zcela čerstvého a odpočatého jedince by to nebyl zrovna lehký úkol. Zkušenost je to jedinečná a zážitek zcela hypnotizující.

Amy Knoles seděla během asi hodinu a půl trvajícího vystoupení (včetně přestávky způsobené technickými potížemi) za svým applovským laptopem a elektronickými perkusemi a vytvářela tak naživo vrstevnatou elektronickou hudbu. V segmentech Rite of Srping, etc a Desert(s) naživo dotvářela/deformovala obraz videa, a to i se Sakamotovou pomocí - nasvícené části jeho těla, které snímala malá digitální kamera, se buď prolínaly do obrazu nebo naopak tvořily plochu, na které se obraz mohl ukazovat.
Zaříkávačka.
Michael Sakamoto předváděl svou verzi tance butoh, střídal převleky, dramaticky měnil výrazy svého bíle nalíčeného obličeje.
Šaman.
Tři segmenty, Sacred Cow, Desert(s) a Rite of Spring, etc, ani celek čtvrtečního večera se nedají slovy popsat. V mnoha ohledech míří kamsi do hlubin lidství (a možná nejen jeho), v mnoha dalších promlouvá třeba k setkávání se Západu a Východu. Víc možná odhalí text ze Sakamotova webu, ve kterém popisuje obecně cíle své práce:
My work addresses the subconscious through disturbing, iconic, yet highly emotional imagery as well as concrete details, often via fictional characters fully contextualized within history, culture and language. I attempt to present an attraction to both passionate intellectual discourse and wistful, surreal experience, lying between mythically pop, collagist subversion and haunting, surreal dreamscapes. I attempt to create complex structures common in western contemporary performance art and dance theater and filter them through a raw, primal, improvisational movement of traditional butoh.

Working in exhibition and public spaces, my interdisciplinary works attempt to subvert mainstream intellectual notions of authenticity, knowledge and culture via fictionalized environments and visceral imagery. For over a decade, I have created numerous works in both performance and visual art that revel in, question and , hopefully, subvert many of our deeply-held beliefs based in pop culture and media, such as cinema, television, music and advertising, peering into the "soul" of given socio-cultural constructs.

My work is also multicultural and international without an overt political agenda. I have created over a dozen performances caught in an absurdist, dialectic purgatory between East and West.
Ukázky možná řeknou víc než slova.

Tři ukázky ze segmentu Sacred Cow






Dvě ukázky ze segmentu Rite of Spring, etc



středa 15. listopadu 2006

Re: Britské listy

Nedalo mi to. Tak jako každé ráno jsem si (díky firefoxovskému rozšíření Morning Coffee - toto není placená inzerce) pročítal několik webů, mezi kterými mám i Britské listy, protože představují relativně otevřenou platformu pro různé názory a člověk tam vždycky najde něco, s čím tak úplně nesouhlasí, ale nad čím se dá přemýšlet.

Článek Štěpána Kotrby nazvaný „Duopol komerčních televizí“ aneb jak je to doopravdy se sirénami trhu bez přívlastků se vyjadřuje k otevřenému dopisu velkých inzerentů, kteří žádají parlament, aby plánovaný konec reklamy v České televizi odložili do chvíle, kdy bude plně funkční digitální vysílání. Pan Kotrba píše (a teď hodně zkracuji), že veřejnoprávní televize vůbec nemá být nosičem reklamy, má vychovávat diváky, a že nadnárodní korporace nám nemají pomocí svých reklamních slouhů co předhazovat svá deformovaná reklamní sdělení.

Je mi jasné, že pan Kotrba se na svět dívá z jiného úhlu než já, ale nedalo mi to. Jako člověku, který třetím rokem studuje na FSV UK studuje marketingovou komunikaci a PR ani nemohlo. Ano, poprvé jsem reagoval na článek z Britských listů krátkým dopisem redakci. Jen jsem se snažil v krátkosti napsat, že problém je spíš ve zpožděné digitalizaci etc. A teď čekám. Třeba přijde reakce. Z redakce.

Jen pro úplnost - fotky ze sobotního čtení v České centru

úterý 14. listopadu 2006

Blogerská samsára

Na webu Dharma Yum si všimli mého odkazu na jejich web, tudíž, bez špetky ponětí o tom, co jsem to asi napsal, mě citovali.

Teď je z toho takové malé blogerské zacyklení. Věřím, že všichni rychle prohlédneme a dostaví se satori.

neděle 12. listopadu 2006

Čtení v Českém centru - Marie Šťastná, Petr Hruška, Petr Král (update 12/11/2006)

Jan Štolba připravil za přispění Ladislava Puršla na sobotní večer zajímavou básnickou sestavu. Marie Šťastná, Petr Hruška a Petr Král četli v Českém centru v rámci Dne poezie své básně. Prokládal to svými jazzovými miniaturami Petr Kroutil. Sám Štolba se večera nakonec nezúčastnil. Zážitek to byl skvělý.
Kavárna Českého centra zvaná café.cz je v Rytířské. Bílý prostor s velkými okny do ulice, v jejichž obloucích jsou zlatí lvíčci, působí moderně chladně. Tři řady bílých židlí tomu nepřidají. Básnířka a dva básníci navíc četli zády k velkým oknům. Když jsem přišel, byla taky Marie řádně nervózní. Nakonec neměla být proč.
Radim Kopáč, který celým večerem provázel, představil všechny tři, vysvětlil, kde vidí styčné plochy a spojení. Mluvil mimo jiné o místech, pokojích, dotecích.

Radim Kopáč uvádí večer.


Pak už se do čtení pustila Marie Šťastná. Vypadala na té bílé židli před tím obrovským oknem hodně křehce. Četla z nedávno vydané knížky Akty, ale také z nových, ještě nepublikovaných básní. A, tak jako vždy, byly to básně velmi ženské, místy živočišné, místy vidoucí za fasády všednosti.


Marie Šťastná čte zatím nepublikovanou báseň.


Petr Kroutil vyplnil předěl mezi Marií a Petrem Hruškou hrou na saxofon.

Petr Kroutil hraje.



Petr Hruška, přední ostravská osobnost, se úvodem omluvil, že ho včerejší návštěva hospody Šatlavy připravila o hlas. Naštěstí byl k dispozici mikrofon, tudíž jsme nepřišli o Hruškovy citlivé záznamy jakoby obyčejných okamžiků, za kterými se ale ukrývají vesmíry. Hruška má cit pro detail. Velmi jemná práce.

Petr Hruška čte svou báseň.


Jako poslední z trojice autorů vystoupil, po dalším hudebním předělu Petra Kroutila, pětašedesátiletý Petr Král. Četl ze své poslední sbírky Hm. Zatímco Šťastná a Hruška jsou si stylem psaní v některých věcech velmi podobní, Král zastupoval trochu jiný přístup k poezii. Znatelně rozvleklejší, nicméně tím barvitější kousky poezie. Je z něj cítit nadhled muže, který už někde byl a něco prožil.

Petr Král čte svou báseň o generaci roku 1940.


Petr Kroutil večer zakončil posledním hudebním vystoupením, Radim Kopáč poděkoval návštěvníkům a rozloučil se.

Dohry? Pokud vše dobře dopadne, budou všichni tři autoři možná přeložení do rumunštiny a v Bukurešti se bude konat čtení. Poetická globalizace.

(Za doplnění důležitých informací patří dík Ladislavu Puršlovi.)

pondělí 6. listopadu 2006

Málem bych zapomněl

Hlava mi s nastávajícím chladnem a blížícím se mrazem přestává fungovat. Takže se zpožděním: vyšla listopadová Dobrá adresa.

neděle 5. listopadu 2006

Calvin & Hobbes

Stačí kliknout.

Přiznávám

Zahlédl jsem dopoledne zprávu o Saddámovi. Naladilo mě to na politiku a měl jsem v úmyslu sledovat i polední debatu. Ale po nějaké době mi došlo, že bude zapotřebí sledovat smysluplnější věci.

sobota 4. listopadu 2006

Zčajení

S Ríšou a Zuzkou včera seděli jsme u čaje v čajovně na Pavláku, na můj vkus snad až příliš new-agové, nicméně zaměstnávající i lidi z takřka zaniklé (špičkové) čajovny U cesty.

Z hovoru, který ústil v mé příjemné zčajení, jen pár poznámek/dojmů.
Některé čaje, ačkoli jsou polozelené, mohou chutnat jako bez. Jiné, ačkoli jsou černé, mohou chutnat jako turecká hlína.
Existence je chaotická a dynamická, neexistuje nic mimo nekončících změn. Zjištění a pochopení toho, že tomu tak je, je uklidňující.
Citace z dnešního náhodného otevření Knihy proměn v překladu Oldřicha Krále říká toto:
"Pod nebem bouří. Věcem je vlastní nevinnost. Tak staří králové zasahovali v pravý čas a živili deset tisíc věcí."

pátek 3. listopadu 2006

Do Martina víc než týden


earlier than usual
Originally uploaded by Ondra_L.
Mám krátkou paměť, aspoň pokud jde o počasí, tudíž si ani nevzpomínám, kdy jsem naposled zažil sníh před sv. Martinem. Příjemné překvapení. Přestože to znamená, že budu muset vytáhnout z hlubin skříně svetry, šály, rukavice.

středa 1. listopadu 2006

Virtualita


...two are company
Originally uploaded by Ondra_L.
Občas je zapotřebí řešit věci digitálně/kyberneticky/virtuálně. Třeba panáka.

Martin Rous křtí nové album


listen quietly I
Originally uploaded by Ondra_L.
Můj kamarád, písničkář Martin Rous, křtí 8. listopadu od 19,30 v klubu Rybanaruby své nové album Samba 4U. Album pokřtí a společně s Martinem vystoupí Jiří Smrž a Jeroným Lešner.

Do třetice linků

V Obratníku včera seděl i Petr Motýl, referuje o tom zde. To, že u našeho stolu neidentifikoval žádné literárně činné tváře, se dá pochopit. Venda je v podstatě novinářka publikující na webu placeném ze státních peněz, Kubalík taky spíše žurnalista, leč o poznání komerčnější, Zdeněk je toho času užitný umělec v jiné státní instituci, Simon je hudebník. A já mám na kontě zatím jen jednu knížku. Snad časem.

Linkovací den

Ano, byl jsem včera na avizovaném křtu knížek Marie Šťastné a Michala Šandy v Obratníku. Ale z mých fotek nebyla jediná kvalitní. Tudíž link mířící k Šumařovi, kterému se povedlo zachytit a shrnout - zde.

Linkování: Korveks

Korveks dnes silně boduje, musím tedy linkovat - zde.

úterý 31. října 2006

Mnoho

(Je to trošku text na objednávku, ale z toho si nic nedělám.)

Je úžasné, že jsem se dnes mohl vítat a loučit s Vendou hned několikrát, znamenalo to totiž mnoho vítacích a rozlučkových polibků. Doporučuji vřele.

pondělí 30. října 2006

Puršl informátorem


Puršl
Originally uploaded by Ondra_L.
Ladislav Puršl poslední dobou zasílá samé krásné informační maily. Dnes informoval o třech zajímavých kulturních událostech:
8. listopadu od 20 hodin v klubu Souterrain v Bělehradské ulici nad Pavlákem hraje MIRUMIR (Michal Špína - klávesy, Janek Doležal - basa, Ondřej Zima - bicí) vzniknuvší na troskách veletoku Jeniseje,

11. listopadu od 19 hodin Marie Šťastná čte v Českém centru v Rytířské ulici 31 ve společnosti pana Petra Krále a pana Petra Hrušky (v rámci Dne poezie),

20. listopadu je v Uni-Jazzu čtení poesie Jana Štolby (hudebník - jazzový saxofonista, spisovatel, básník, filmový a literární kritik). Honza své věci osobně číst nebude, ale bude hrát (saxofon + arabský buben).
Dobrý informátor, ne? A krásný listopad, že?

sobota 28. října 2006

Fotky z čtení v Řetězové

Anonymní čtenář (ale pravděpodobně fotograf Martin Pospíšil) mi nechal mezi komentáři odkaz na fotky z pondělního čtení z Literární kavárně v Řetězové. Jsou tady.

čtvrtek 26. října 2006

Šostakovič nadivoko

Anna vymyslela prima výlet. Nakonec se nekonal v plné zamýšlené sestavě, ale vem to čert. Naše trojčlenná (já, Anna, dobrovolná řidička Péťa) výprava vyrazila po čtvrté z Prahy směr Brno, přesněji Skleněná louka a přednáška Martina Dohnala nazvaná Dmitrij Šostakovič – Jurodivý blázen boží. Během cesty sjednal jsem ještě i to, že se k nám přidá Zu.

Skleněná louka. Mnohokrát jsem o ní slyšet vyprávět, nikdy jsem ji nespatřil, až včera. Krásné místo, úžasné. Byli jsme vysoko, až úplně pod střechou, trámy, dřevěná podlaha, na baru točili, ba i kolu, eh, promiňte koalu z toho samého podniku.

Martin Dohnal působí nad šálkem kávy jako klidný, jemný, vzdělaný muž. Před asi čtyřicítkou posluchačů a diváků metamorfoval v Mefista. Dvě a půl hodiny se zápalem sobě vlastním vykresloval osobnost Dmitrije Šostakoviče, komentoval situaci v Rusku, pouštěl, dirigoval, poskakoval, vyplazoval jazyk, zářil, mnohdy temným světlem, zkrátka pojal celý prostor za vlastní, opanoval ho a vládl mu. Silné, působivé.

Stačili jsme před odjezdem ještě zajít na něco teplého k snědku (a Zu skutečně ví, kde se v Brně v noci dobře jí) a dát si panáka (velká vodka - Zu, malá vodka - Péťa po dlouhém flámu, koala v panáku - nebohý řidič na zpáteční cestu čili já). Dvě stě kilmoetrů za necelé dvě hodiny, tedy cesta podivnou abstraktní krajnou, prázdnou a jen občas narušenou červenými body, sem tam oslepující světlo, ve vypjatých okamžicích i zvuk kol jedoucích po krajní čáře dálnice. Ve tři jsem byl pod peřinou a ve tři čtvrtě na sedm zpátky v manšestrácích, protože škola je škola. Uf.

video ukázka z přednášky Martina Dohnala:

pondělí 23. října 2006

Řětězová, přednes a Akty


Akty
Originally uploaded by Ondra_L.
Do literární kavárny v Řetězové jsem dorazil s předstihem. Měl jsem tak čas nechat trochu odeznít (hloupě) nepromyšlenou (a takřka vražednou) kombinaci černý čaj - presso - zelený čaj. Marie s Ladislavem už tam seděli, připojil jsem se k nim a dostal čerstvý výtisk Mariiny nové sbírky Akty - křest bude příští úterý večer v Obratníku.
Plánované čtení, které pravidelně pořádá Totem, začalo někdy po čtvrt na osm. V první půlce večera měli vystoupit autoři, kteří publikují právě na Totemu, v druhé potom hosté, tedy Marie Šťastná, Ladislav Puršl a Michal Špína, který je doprovázel na klavír. Totemistů bylo málo, tak mě těsně před začátkem Jonáš Hájek poprosil, abych taky něco přečetl. Nebylo to snadné. Jednak jsem s tím nepočítal, takže jsem trochu od boku vybíral ze zápisníku. Navíc vystupovat v závěru bloku, kde se některým vystoupením prostě nešlo nesmát, také není zrovna příjemné. A proč ten smích? Tiché, (až stařecky) pomaličké kuňkání, kolovrátkové huhňání jakoby z úst boxera se zlomeným nosem apod. Jen doufám, že z toho srovnání jsem vyšel se ctí.

Po krátké přestávce nastoupila Marie a za velmi citlivého doprovodu Michala Špíny četla z Aktů. Je to působivá knížka, můžu ji vřele doporučit. Ladislav pak s Michalovou muzikou pracoval ještě citlivěji, místy přecházelo podkreslené čtení v literárně-punkový výstup.

Zážitek, hodně dobrý vstup do nového týdne.

AFTRlife má blog a Robbins je tím pádem v podstatě online

Fanouškovský web AFTRLife, zkratka pro alt.fan.tom-robbins, tedy domovská stránka všech online fanoušků Toma Robbinse, stvořil blog. Tom Robbins si zakládal na tom, že se na internetu nebude vyskytovat. Časy se mění, byť asi bez jeho vědomí. Na blogu Dharma Yum se totiž objevilo už několik jeho textů.

V Čechách zatím pokračuje čekání na překlad Robbinsovy poslední knížky Wild Ducks Flying Backwards. Na můj dotaz, zda Argo, které zatím všechny ostatní knížky vydalo, vydá i tuto, mi v lednu odepsali:
Dobry den,

ano, zcela jiste.
Takže já se těším.

neděle 22. října 2006

Zu, bídíska, duby


autumn walk
Originally uploaded by Ondra_L.
Na víkend přijela kamarádka Zu - v Aeru běžel festival Film a architektura, který toužila navštívit. Abych tu její návštěvu trochu oživil, pozval jsem na sobotu večer hrstku přátel a připravil fondue. Inu, bylo to povedené. Jedlo se, pilo, kouřila se bídíska (a marně jsme se pokoušeli přijít na to, proč se jim tak divně říká), loupaly se pečené kaštany. Vůbec se nám nechtělo jít spát. A tak jsme hledali. V baru, co by se tak ještě dalo pít, v paměti, co by se tak dalo ještě zahrát a zazpívat. Pokud si dobře vzpomínám, úspěšně jsme to celé zakončili ve čtyři ráno.

Abych se vzpamatoval, dal jsem si v poledne, když už byli všichni pryč vanu a vyrazil na procházku - slunce svítilo, stromy byly probarvené.

Bloumal jsem podel Botiče a zjišťoval, jak se rozrůstá Zahradní Město. Cestou jsem potkal koně, pole, osamělý dub a spoustu poletujících pavučin. Lehce omámený tím, že ani ne sto metrů od panelové džungle je ještě pořád místo u potoka, kde jsou hodně staré stromy. To mi zůstalo i po zbytek dne. Fakt.

Láďa Puršl, Marie Šťastná a Michal Špína 23/10 v Literární kavárně Řetězová

Cituji z mailu od Láďi Puršla:
Vážení milí,
vím, že je to na poslední chvíli, avšak přesto, kdyby to někomu z Vás vyšlo, budeme rádi, když přijdete. Jonáš Hájek nás pozval jako hosty na autorské čtení, které proběhne už zítra, od 19 hodin v (bývalé) Damúze (naproti Montmartru). Měli bychom mít blok po přestávce, tak 30 minut +-. Tedy pozvánka: Michal Špína hraje zítra na piano a Marie Šťastná a Ladislav Puršl čtou svou poesii. Je to první společné čtení s Michalem -- kdo jste ho už slyšel hrát, netřeba k tomu nic dodávat. Pěknou prosluněnou pozdimní neděli všem přeje LP

sobota 21. října 2006

Tom


Tom
Originally uploaded by Ondra_L.
"It has recently come to my attention," said Plucky Purcell, "that Charles IV (Charles the Bland) once said that life is a pickle factory. I cannot accept that, as I find it impossible to determine whether life is sweet or sour."

"Perhaps," said Amanda, purring as Purcell nibbled her tattoos, "you would prefer the words of Ba Ba of Bow Wow who claims that life is a fortune cookie in which someone forgot to put the fortune."
Tom Robbins: Another Roadside Attraction

pátek 20. října 2006

***

Na hřebeni teplý vítr

V údolí požáry v zahradách
zbytky hroznů ve vinohradě
a hluché hospody

Barvy utichají
Šimrání v břiše
bolavé nohy
a to co mi zbylo
roznáším po starých stezkách
(mp3)

čtvrtek 19. října 2006

Before etc.

Pro příležitostné romantiky jsou určité, do jisté míry romantické filmy prostě příliš silné. Člověka to přespříliš rozněžní, nutí ho to pít, špatně se po nich spí, malátnost nahradí obvyklou živost.
Manhattan. Annie Hall. Before Sunrise. Before Sunset. Der Krieger und die Kaiserin. Ale copak to jde bez nich? Ne, nejde.
"The point is... Is that... Oh, I don't know, I'm all fucked up."

Wagon je na kolejích

Nové vydání literárního almanachu Wagon je online.

středa 18. října 2006

Honba za grantem

Dnes jsem poprvé životě:
  • a) hledal v nové budově Magistrátu hl. m. Prahy formulář na žádost o grant v oblasti kultury,
  • b) vyplňoval žádost o grant v oblasti kultury,
  • c) sbíhal před devátou večerní plnou rychlostí z Vinohrad do Lucerny,
  • d) dovyplňoval grant u noční přepážky pošty.
Všechno to vzniklo z toho, že mě Dan pozval začátkem září na čtení do Bratislavy, kde došlo k velmi příjemnému propojení poezie, elektronické hudby a živé VJské performance. (Shodou okolností mi dnes přišly od Dana fotky.) Pokud tedy všechno vyjde, dojde na spojení živého čtení, předtočeného čtení, živé hudby, předtočené hudby a VJingu. Možná i na víc. If.

úterý 17. října 2006

Cestou


i just sat there and wrote
Originally uploaded by Ondra_L.
Cestou na Břevnov za starým básníkem jsem se zastavil u letohrádku královny Anny. Jako každý podzim. Je tam nejlíp.

Vzpomněl jsem si, že poprvé jsem se tam sám vydal před pár lety, když probíhala Praha město kultury 2000 a u letohrádku stál prosklený kvádr, který po doteku začal barevně svítit a vydával podivné zvuky. Když se stmívalo, bylo to vpravdě kouzelné. Ale to bylo vlastně i to dnešní slunce.

pondělí 16. října 2006

status report@1:38

Dlouze jsem odkládal skutečný začátek práce, ale vzhledem k termínu (v deset ráno) to prostě nešlo dělat donekonečna.

Článek/články jsem před chvílí dopsal.

Psát/spát je moc blízko.

čtvrtek 12. října 2006

"Drobná, až nenápadná sbírka, o níž můžeme napsat, že patří k událostem současné nejmladší české poezie"


MB
Originally uploaded by Ondra_L.
V dnešním Salonu, literární příloze deníku Právo, otiskli tři básně Mikuláše Bryana z jeho prvotiny Kolem lámání, fotografii (díky, Jakube!) a velmi pochvalný sloupeček, který končí větou z titulku.

Je to fajn. Dobré knížky si to zaslouží, dobří básníci by se měli vracet do středu pozornosti.

středa 11. října 2006

Říjnová Dobrá adresa je na světě

S desetidenním zpožděním vyšlo nové číslo webového měsíčníku Dobrá adresa.

pondělí 9. října 2006

Moravo


Kuželov
Originally uploaded by Ondra_L.
V pátek večer na Hlavák na vlak, naskládat se s dalšími čtrnácti lidmi z výpravu na rezervovaná místa, otevřít slivovici a čekat až se uvolní místo v jídelním voze. Při přestupu v Moravském Písku konečně koupit rum. Vydělat dvacet korun a deset halířů hraním na kytaru a zpěvem. Prozpívat se celou cestu až do Blatnice pod sv. Antonínkem. Hrát ještě dlouho do noci.

Podniknout výlet na Kuželov, kde je ten krásný větrný mlýn. Málem se nechat odfouknout podzimním větrem. Marně hledat ve Velké nad Veličkou hospodu, kde by měli pro každého z výpravy aspoň jednu klobásu. Vypravit se večer k blatnickému vinaři, který se k lepším vínům dostane až poměrně pozdě, pojídat skvělou uzenou kýtu, hrát a zpívat jako o život a mít prsty bolavé, že to snad ani nejde říct. Spát.

Dát si k snídani polévku a kotletku a vydat se opět dlouhou cestou na vlak. Jet vlakem zase zpátky do Prahy, pospávat, dojídat kýtu, klábosit a skončit na palančinkou v Holešovické Crepérii.

Mňam.

pátek 6. října 2006

Dělníkova smrt

Měl jsem včera možnost vidět ve Světozoru rakousko-německý film Workingman's Death (Dělníkova smrt). Svou premiéru v ČR měl už před rokem na jihlavském festivalu dokumentárních filmů, ale od včerejška jde u nás do široké distribuce. Je to dobře, ten film si to zaslouží.

Michael Glawogger, který film režíroval, představuje v pěti segmentech život dělníků na začátku 21. století. Čtveřice horníků na Donbasu, kteří se den co den nasoukají do půl metru vysoké šachty, kde rubou uhlí, protože nic jiného vlastně dělat nemohou. Parta indonéských chlapů, která se vláčí nahoru a dolu s nákladem čerstvě natěžené síry, kterou nosí v proutěných koších přes rameno, mnohdy kolem turistů. Řezníci, opékači a omývači z nigerijských jatek, kam se vodí na porážku kozy a skot. Pakistánci, kteří rozebírají na kousky obrovské staré nákladní lodě přímo na pláži. Čínští dělníci pracující na vysokých pecích.

Pět pohledů do života lidí, kteří nemají jiné východisko, než svou práci, a často jsou natolik odevzdaní boží vůli, že by jinou nechtěli.

Na závěr svého Glawogger ukazuje pro kontrast areál vysokých pecí v Německu, který se změnil v turistickou atrakci a umělecké dílo.

Dvě hodiny. Pět obrazů, které nikdo nenechají na pochybách, že slovo "dělník" během posledních sto let značně změnilo svůj obsah.

čtvrtek 5. října 2006

Kanón

Moje sestra si pořídila digitální zrcadlovku. Usmysleli jsme si, že zkusíme udělat pár portrétů, ale nakonec jsme hlavně blbli. Vzešel z toho tento průhled. Om.

pondělí 2. října 2006

Krocení

Viděl jsem se dnes po delší době s Majdou. Na jaře jsem jí půjčil jednu z mých oblíbených knížek, Deset obrazů krocení býka. Vyšla nedávno v překladu a s komentáři Václava Cílka. Fakt krásná knížka - deset obrazů s poetickými texty, které ve zkratce vyjadřují to důležité pro cestu člověka od tápání po klidné, vyvážené a uvolněné bytí.

Majda mi psala včera v noci, tedy vlastně dnes v jednu ráno, v reakci na sms, ve které jsem ji prosil, jestli by mi knížku už vrátila. Psala mi, že ji nenašla. Dohodli jsme, že ji koupí a nějak si ji předáme.

Večer jsem dostal chuť vyrazit do Trafiky, pobýt v kavárenské prostředí, třeba i psát. Majda bydlí nedaleko, napsal jsem jí jestli se nechce stavit. Stavila se. Přinesla knížku. Líčila útrapy hledání knížky doma mezi ostatními knihami. Vyděsila mě poznámkou o tom, že ji chtěla najít, protože jsem se kdysi údajně zmínil, že je to "moje Bible".

Při vší úctě k Majdě, které jsem Deset obrazů půjčoval asi dva nebo tři týdny po křtu, doufám, že to je cokoli mého jen ne Bible.

Deset obrazů krocení býka je deset básniček s obrázky. Neteoretizují, jdou přímo k věci. V deseti obrazech a deseti básničkách nabízí cestu. Není potřeba je dlouho studovat. Vlastně si myslím, že úplně stačí si celou knížku přečíst jednou. Můžu to doporučit. Pro začátek třeba na webu a anglicky.

***

Slova víc a víc
ztrácí na lesku
a získávají na sytosti
Šípky a chladná zem

Ti s pamětí pálí svíčky za mrtvé
ti bez paměti mají ruce černé od ořechů

Něco zakopat
čekat
je víra

(mp3)

***

Ještě pořád se mi zdává

Tohle je řeka s vysokými břehy
hluboká

Pomalým proudem
plaváčci věčně sní

(mp3)

***

Hoří podzim svítí
listí odspoda a med zevnitř

Lísání po kočičím vzoru
se zavřenýma očima
sotva se dotknout
a v záloze škrábanec

Doutnající těla ve svetrech
občas horečka
občas vzdech

(mp3)

***

Sahám ti na břicho
a cítím možnosti
jsi ke mně zády
můžu si myslet co chci

(mp3)

***

Který kamínek ti vzali
a proč jsi nezarostla
obuju boty
a už tě nikdy neprobudím

Hraješ kostky bez čísel
a chtěl bych moc říct
"Jednou prohraješ"

Jsi hladová
a je toho tolik
jen se nepohnout
zůstat v soustředném kruhu

(mp3)

***

Kaštany kaštany
sušené hřiby a med
vpletený a plný uzlů

Páteří stoupá vzhůru
tušení dlaní

(Když do mě hodíš kostku ledu
nepopraská
chodím vodou vzpomínek
na bezhlavě romantické mládě
a přitom
jsem staré zápisníky rozdal)

(mp3)

***

Někde
hranice doteku
někdy
hrana léta a podzimu
nějak
vlomený do závorek
a v uvozovkách
promýšlím každý další
krok-dva-tři

Čistopis ve dvou kopiích
zakládaný do ložnic
a ostatních temných koutů
papír k rozpadání
a blednutí

(mp3)

***

Škrábeš
mám záda samý šrám
a znova
převlékám postele

Něco ti vzali
tak si teď bereš
po kouscích masa
jen za nehet

Propadl jsem jako malý
a tak pořád padám
čekám bolavou jistotu

(mp3)

Gril griluje a Richard je bůh


barbershop. sort of.
Originally uploaded by Ondra_L.
Byla to nakonec veskrze snadná volba - buď jít na Nicka Cava, nebo jet s Klárkou, Lukem, Dášou a Stývem do Hodyně vyzkoušet gril, který jme K&L dali ke svatbě. Snadná byla proto, že lístek, který pro mě sehnal Jirka, se nakonec rozhodl po mé prosbě věnovat Kajce, která se táhla z Ústí do Prahy mimo jiné právě kvůli tomu australskému borci.

Nejen že gril žhavil jak měl (tedy poté, co jsme jezdili tam a zpět okolím Řevnic a hledali pumpu kde nám prodají bombu s plynem), ale navíc to z něj krásně vonělo, protože Stýf naložil výtečné maso. A aby toho nebylo dost, zastavil se den předtím Lukáš u Richarda a nakoupil od něj několik vskutku skvělých vín. Klasika: skvělé jídlo, výtečné víno, (skoro úplně) čisté nebe. Ach ano, podzim je tak krásný čas.

PS: Nechal jsem se ostříhat.

pondělí 25. září 2006

Stěhováci, cestovatelé, králové

Jára je člověk skrznaskrz talentovaný. Byl jsem fakt rád, když jsem se dozvěděl, že dostal možnost rok pracovat v Basileji pro kancelář Herzog & de Meuron.

V pátek došlo na stěhování z Prahy do Basileje. Stýf mě nabral před osmou doma, dorazili jsme k Járovi. Skoro všechno už bylo ready - hromádka stěhovacích krabic z IKEA, maminčin borůvkový a rybízový koláč na cestu - Jára si jen na šicím stroji krátil kapsy kalhot. Povečeřeli jsme, přemístili náklad do auta, rozloučili se s Járovými rodiči, s Járovou Zu, zapnuli satelitní navigaci a nechali se hlasem pana Miroslava vést noční Evropou. Bylo něco po půl desáté.

O více než 730 kilometrů a víc než osm hodin později jsme byli v pomalu se probouzející sobotní Basileji. Ospalí, unavení, plní zbytků kofeinu a ostatních povzbuzovadel z espress, redbullů a kofoly. Bloumali jsme po takřka prázdném nábřeží, zašli jsme do malé pekárny na sladkost a ranní kávu. Deset minut před devátou jsme se konečně odhodlali zazvonit na zvonek bytu, kde bude Jára příštích několik měsíců bydlet - společnou residenci dvou žen a jednoho muže. Proč až tak pozdě? Nechtěli jsme v sobotu ráno budit.

Nebylo koho. Byt byl pravděpodobně prázdný. Čekali jsme. Asi po pěti minutách přišel prázdnou ulicí chlapík kolem pět a dvaceti, nesl si bicykl bez předního kola, měl skvělé 70's kotlety a zničený výraz.
"Hey!"
"Hey! Nobody home?"
"No."
"Huh. Somobody stole my wheel."
Vynosili jsme bedny do pokoje a vyrazili směr místní IKEA nakoupit matraci, stůl, židli a cokoli dalšího. Po asi dvou hodinách jsme se vrátili se stolem a židlí - matrace nebyly na skladě, nemluvě o tom, že jejich cena byla fakt hodně vysoká.

Sestavit židli po osmihodinové jízdě takřka beze spánku je skutečně challenging.
Shodli jsme se, že bychom něco snědli a že bychom se mohli projít. Basilej byla příjemně prohřátá podzimním sluníčkem, bylo něco před jednou odpoledne.

Na chrámu sv. Jiří jsme objevili zeleného muže. Oběd jsme vyřešili návštěvou arabského bistra. (Můj druhý falafel v zahraničí během jediného měsíce!) V nedalekém parku jsme usnuli. Chtěli jsme si zpříjemnit večer Cronenbergovou eXistenZ. Zjistili jsme, že zásuvky ve Švýcarsku nejsou úplně takové, jak bychom potřebovali. Vyřešili jsme návštěvou dobře vybaveného supermarché. Při druhé scéně filmu jsme všichni svorně usnuli.

Ráno jsme všichni tři pochopili, že basilejské kostely nejsou jen tak na ozdobu. Tolik zvonů najednou jsem asi ještě neslyšel. Se Stývem jsme nedloho po tak nezvyklém budíčku nasedli do auta a vydali se k domovu.

Zastávka č. 1: Burger King. Vegetariáni nedocení, ale to maso fakt voní jako z grilu.

Zastávka č. 2: Zmrzlina na benzínce.

Zastávka č. 3: Restaurace Na Spilce, Plzeň. Tváří se draze, ale dá se tam najíst za pár korun. Pro řidiče je značně nepříjemné, že je obklopen takovým množstvím dobrého piva.

čtvrtek 21. září 2006

Den bez aut 2006

Prostě nechte v pátek 22/9 auto doma, to je celé.

úterý 19. září 2006

pondělí 18. září 2006

Ortenka na Vltavě

V úterý 19/9 od 16 hodin na ČRo 3 - Vltava poběží pravidelný Literární magazín a v jeho rámci rozsáhlá reportáž z Ortenovy Kutné Hory, s největší pravděpodobností včetně rozhovorů s Lenkou Chytilovou a mou maličkostí.
Adresy streamů ve formátech WMA, OGG a MP3 jsou zde.

Nepohodlná pravda

Tak já nevím.

Sedím doma. Na ČT24 běží přímý přenos z Brna, kde probíhá seminář zvaný Ekologické pravdy a mýty, který pořádají Centrum pro politiku a ekonomiku ve spolupráci s Centrem pro studium demokracie a kultury u příležitosti vydání českého překladu knihy Juliana Simona Největší bohatství. Ta (soudě z debaty) mluví hlavně o tom, že pokud jde o ekologii, většinou se jedná o mediální hysterii, která má negativní vliv na ekonomiku. Čtyřmi hlavními řečníky jsou Václav Klaus, Ivan Brezina, Martin Říman a Martin Bursík.

A jde mi z toho hlava kolem.

Václav Klaus víceméně jen moderuje. Ivan Brezina věcně mluví (bohužel čte z papíru) o tom, že dnešní ekologie je hlavně mediální hysterií. Říman plácá kraviny a snaží se říct, že je v pohodě jezdit autem a je v pohodě znečišťovat. Bursík (ano, můj favorit) jako asi jediný ekolog v panelu mluví o tom, že opatrnost je v otázkách životního prostředí lepší než hedónismus.

Jdu sledovat dál, tohle bude ještě zajímavé, ale tuším, že migréna se blíží.

17.11: Klaus praží Bursíka. Mluví o tom, že udržitelný rozvoj a obnovitelné zdroje jsou excesy, které do seriozní debaty nepatří.

17.16: Klausovi se z publika vrací poměrně razantně to, že debata byla nevyvážená.

17.19: Klaus dostává seriózní pražbu za své kritizování Bursíka.

17.24: Říman zmateně reaguje.
"V okamžiku, kdy společnost je natolik bohatá, že může vydávat své těžce vydělané peníze tímto směrem (odstraňování ekologické zátěže), ať to klidně dělá."
17.26: Bursík si utahuje z Klause.

17.33: Klaus uzavírá diskuzi. Mimojiné:
"On (Bursík) sem přišel propagovat program jedné, své konkrétní strany, zatímco my ostatní jsme sem přišli debatovat."
"Že by těch ledovců (v Alpách) ubývalo, to data rozhodně nepotvrzují."
"Teze jakéhosi lidmi způsobeného globálního oteplování je fikce."
"Při HDP 5 000 dolarů na hlavu se ta či ona komunita začíná zabývat o externality a o životní prostředí. ... Při HDP 8 000 dolarů na hlavu se životní prostředí výrazně zlepšuje." (Cituje ze studie.)
17.43: Seminář končí.

Dámy a pánové


summer has gone
Originally uploaded by Ondra_L.
Dámy a pánové, seznamte se - to je Podzim, pár měsíců tu teď bude s námi.

čtvrtek 14. září 2006

Smuténka, špaténka,soumrak

Mám několik skutečně zamilovaných filmů. Zvláštní místo mezi nimi mají dva filmy Richarda Linklatera, Before Sunrise z roku 1995 a na něj navazující Before Sunset z roku 2004. Ethan Hawk a Julie Delpy hrají dvojici, Američana Jesseho a Francouzku Celine, která se v první filmu náhodou potká ve vlaku z Budapešti do Vídně a proklábosí den i noc. Ve druhém se podobnou náhodou setkají po deseti letech v Paříži, kam Hawkova postava přijíždí představit svou knížku, která popisuje onen společný den ve Vídni.

Filmy to jsou skvělé. Linklater je výtečný autor dialogů a Hawk a Delpy si jako herci naprosto vyhovují. Atmosféra je jedinečná, celé je to velmi upovídané, ale cokoli jen ne plytké.
Přišel jsem dnes domů a pustil HBO, zrovna dávali Before Sunset. První film, pokud si dobře vzpomínám, nadaboval kdysi Saša Rašilov (a popravdě řečeno už jsem zapomněl kdo mluvil roli Julie Delpy), ale vcelku to odpovídalo originálu, jak svou ležérností, tak i výrazem. Ale to se dnes vůbec nekoná.

Mám ten film poměrně dost nakoukaný, naposlouchaný, zkrátka ho mám rád. Ale to, co dabing provedl s dialogy, je prostě strašné.

Celine vůbec nemluví s lehkou ironií a skepsí a Jesse najednou vůbec není světem unavený spisovatel s rodinou. A bojím se, moc se bojím to dokoukat do konce, kde bude Celine zpívat Jessemu svou písničku, protože už teď je jasné, že bude zpěv dabovaný a mně začne krvácet srdce.

Takže, prosím všechny, u kterých by to mohlo přicházet v úvahu, proboha nekoukejte na dabovanou verzi, půjčte si dvd s původním zvukem a užijte si ten neskutečný film, který prakticky neobsahuje střihy a působí jako by byl celý improvizovaný, a přitom není.

Ještě k Hoře a k básníkům

Myslím na sobotní dopoledne v Hoře. Po čtení, které je otevřené každému, kdo přijde a má chuť číst, následuje část, kdy jsme jakožto porotci literární soutěže k dispozici komukoli, kdo by si chtěl promluvit o své poezii.

Každý rok je potřeba určité věci opakovat, protože soutěž má věkový limit a tudíž se složení jejích účastníků stále mění. Opakujeme tedy, že je důležité mít načteno, ale neopisovat, aspoň ne příliš. Mluvíme o tom, že klíčové je hledání vlastního výrazu. Většinou padne i něco o tom, že rýmovat je obtížné a svádí to často k deformaci původního záměru.

Dočetl jsem teď knížku Ars Poetica, což je přepis šesti přednášek argentinského básníka a spisovatale Jorge Luise Borgese, které přednesl v letech 1968 a 1969 na Harvardské univerzitě. Mluví o spoustě zajímavých věcí spojených s psaním a čtením. A z jeho slov se lze snadno poučit. Přál bych si, aby každý, kdo má ambici psát poezii, vzal tuhle knížku do ruky (nebo si poslechl původní zvukové nahrávky). Došla by mu totiž spousta věcí, ke kterým by se jinak musel dlouho prokousávat sám.

(Zmíněné zvukové nahrávky se dají stáhnout přes bit torrent - torrent je zde.)

Bratislava

Dva dny v Bratislavě byly ještě příjemnější než jsem čekal. Město krásné, lidé milí, jídlo dobré. Ale popořádku.

V úterý poměrně brzy ráno jsme já, Marie a Láďa nasedli do vlaku směr Blava. Rozespalí, hladoví, trochu nervózní z toho, jak bude plánované spojení poezie a VJské produkce vypadat. Čtyři hodiny v polospánku, povídání a čtení. Místy rychlík, místy šnek.

V Bratislavě svítilo sluníčko. Bylo někdy po poledni, když jsme vyrazili do města. Vystoupení mělo začít v šest a my si tedy dopřávali courání. Chvíli nám trvalo, než jsme chytili ten správný směr. Bratislava není velká, ale pro nepřipraveného (a ještě navíc nedospalého básníka) se může aspoň na chvíli stát slušným labyrintem.

Kafe někde na korzu. Obsluha nic moc, kafe nic moc.

Výstup na svatomichalskou věž. Výhled na celé město. Láďa si vyhlédl kostelík pod hradem. Tam musíme. Ano, ale až zítra. Dobrá.

Couráme po městě, hledáme mimochodem netcafé, aby si Láďa mohl na večer vytisknout texty. Dlouho se nedaří. Hledáme mimochodem Obchodnú ulicu, kde se nalézá klub Radost, kde máme večer vystupovat. Kousek od něj je i vhodné netcafé.

Sestupujeme do podzemí podniku zvaného KGB, Klub Gurmánov Bratislavy. Velmi příznivé ceny, dobré pivo, ideální prostor na přípravu na vystoupení. Láďovi bohužel není příliš dobře a tak se objevují další obavy z toho, jak večer proběhne. Po jídle se to na chvíli spraví. Brzy to však přejde.

Chill-out club Radost je pár kroků od KGB. Obchodná je vůbec plná hospod a obchodů. Hospody jsou často ve dvorech domů. Bratislavská Stodolní? Kdoví?

Chill-out je nevelký, hluboko uložený, ceny naopak stoupají. Čekáme. "Vy ste tí spisovatelia?" Ano, to jsme my. Objednávám si medovinu a naposledy listuji texty. Přichází Daniel a věci se dávají do pohybu. Přichází VJ Berco, má mnoho hejblátek a kabelů. Láďovi je stále hůř. Ještě se to zhorší ve chvíli, kdy Lenka, Danielova přítelkyně, omylem způsobí malý požár a klub se na okamžik zaplní kouřem.

Vystoupení před desítkou či patnáctkou hostů je překvapivě skvělé. Čteme, do podkresu hraje ambientní/click'n'cut muzika, Berco na plátno za námi promítá obrazy, sekvence, živé záběry nás samých, deformuje, upravuje. A ono to funguje!

Střih.

Přesun do 1. Slovak pub, největší hospody, jakou jsem kdy viděl. Skvělé jídlo (halušky, česnečka v chlebu), docela prima pivo a skvělí lidé (velmi vtipné Lenčiny bývalé spolužačky z psychologie Míša a Renata).

Přesun nočním busem na Doubravku k Lence, kde máme všichni nocovat. Do dvou do rána klábosíme, občas dojde i na ostřejší debatu (Jsou Hřebejk a Jarchovský řemeslníci nebo umělci? Co lze od nich čekat?) a pak jdeme spát.

Ráno namísto na Bratislavský hrad omylem vyrážíme na Děvín. Jenže vlak nám jede už ve čtvrt na dvě a busy na Děvín jezdí dva do hodiny, což znamená, že jen co tam dorazíme, nezbývá než se otočit a jet zpátky. Naštěstí jsou spoje rychlé. V centru tedy ještě stačíme vyšplhat ke kostelíku, který Láďu tak zaujal. Je spokojený. Je mu mnohem lépe.

Falafel, gyros, a šup na vlak.

Summary. Bratislava má malé, ale naprosto okouzlující centrum plné krásných úzkých uliček i širokých bulvárů; za slunečného počasí se tomu všemu těžko odolává. Kombinace poezie a živého míchání obrazů má svou váhu a tuto cestu bude zapotřebí ještě prozkoumat. Cestování vlakem je sice skvělé, člověk jede poměrně rychle, poměrně levně, vidí poměrně hodně věcí, ale to ještě neznamená, že nebude rozlámaný.

čtvrtek 7. září 2006

Publicita

Dnes opravdu nemohu média než chválit a vzdávat jim díky, zmínka o festivalu je totiž nejen v pravidelné kulturní příloze Reflexu Ex, ale i na webu ČT24.

úterý 5. září 2006

Z tiskárny do kavárny

Právě jsem se vrátil z tiskárny. No, tedy vlastně z kavárny, kam jsme jeli hned z tiskárny. No, tedy vlastně ze studia. No, zkrátka knížky jsou vytištěné, zatím je mám doma a hledám krabičku, v které bych je v pátek převezl do Kutné Hory, kde budou oficiálně představeny. Neoficiálně jsem je už představil několikrát, tak snad jedna fotka navíc neublíží.

pondělí 4. září 2006

Ortenka začíná už v pátek

Musím si přihřát polívčičku, neboť jsem na přípravách letošní Ortenky strávil dost času.
Zítra jedu vyzvednout letošní přírustek do edice První knížky, dílko Mikuláše Bryana nazvané Kolem lámání. Grafiku i sazbu dělalal letos opět Markéta Adamcová, myslím, že se podařilo obsahově zajímavé, leč poněkud nevzhledné knižnice, udělat docela povedenou edici.

Navíc mi včera Marie (Šťastná) s Ladislavem (Puršlem) potvrdili, že se zastaví a v rámci sobotního otevřeného čtení dají ochutnat i ze své poezie. Je se na co těšit, Láďa prý teď má velmi plodné období.

Ochutnávka z Mikulášovy knížky následuje.
***

Co budeš dělat, teto zimo, s vlnou těch smutných beránků?

Vyčesám, chlapče, zacuchané
a zvolna, jako do spánku
když kolébá tě něčí ruka,
roztočím starý kolovrat.
A po přeslici pramen skane.
A kuželíček bude hrát.

Těch klubíček, co vyklube se.
A potom - chceš se podívat? -
obratně hladce vlna k vlně
připlete se. Když venku puká
voda tak mrazem obtěžkaná,
já myslím na ta chladna z rána...

A dáš i na kabátek stromům, co stojí samy v ztvrdlé zemi?

Že zkřehnou darmo v lesklém lese?
To nevím. Ještě nechce se mi.

A dál zvonila jehlicemi.

(Mikuláš Bryan: Kolem lámání)

Pracující inteligence


working class
Originally uploaded by Ondra_L.
Láďa Puršl dává dohromady chajdu nedaleko Prahy, v neděli jsem přiložil ruku k dílu a jel mu a Marii pomoct. Úspěšně jsme rozebrali/zbořili starý a hodně vachrlatý komín, vytrhali poslední část podlahy, probrali hromadu odpadového dřeva a nakonec i zlikvidovali starou kadibudku. Zkrátka hromada práce. Ani bych to do nás v neděli ráno, kdy jsme rozespalí sedali do vlaku, neřekl. Ale ukázalo se, že básníci jsou stejně dobří úderníci jako kdokoli jiný.

N & M

Praktická rada: nedávat si příště k snídani, kterou budu jíst u počítače, chléb s medem. Med mi zatekl do mezery mezi písmena N a M a mezerník. Psaní teď bude možná sladší, ale asi i pomalejší. Zdravím Púa.

čtvrtek 31. srpna 2006

***

Už bych skoro prosil
schůdných cest je pořád málo
naštěstí
brzy dozraje čas
a začne kvasit
nakonec se čirý stočí
a v lahvích zakope
na neznámé místo
v zahradě

Jednou vstaneme
z jara
zem bude měkká
po dešti
a bolehlav
bude dlouhý

(mp3)

úterý 29. srpna 2006

Půjčit knihu


Čapek & co.
Originally uploaded by Ondra_L.
Včera jsem ve městě náhodou potkal Majdu. Stála před tím prima antikvariátem naproti café Rybka a probírala se knížkami. Zrovna držela v ruce Tribunovou sútru 6. patriarchy, což je mimochodem moc zajímavé čtení. Klíčové nicméně je, že jsem si vzpomněl, že už před nějakou dobou jsem jí půjčil Deset obrazů krocení býka.

Vzpomněl jsem si i na další lidi, kterým jsem půjčil knížky a zatím se mi nevrátily.

Čert vem knížky, ačkoli o některé bych nerad přišel, protože se obtížně shání (ano, už jsem v některých případech došel tak daleko, že jsem si dlouho nevracenou knížku znovu koupil), ale já bych moc rád věděl, jestli si ti dotiční čtení knihy, kterou jsem jim půjčil, užili.

Těžko soudit jen z toho, že si někdo knížku nechá. To ještě samo o sobě neznamená, že jí zcela propadl a nemůže se jí vzdát.

Ale já vybírám. Když už se rozhodnu půjčit někomu knihu, v drtivé většině se snažím vybírat vhodné páry - člověk a kniha. Dokonce jsem měl kdysi sen: zřídit si bar a být tím barmanem, který umí zareagovat na větu "Chlape, včera mě vopustila stará, ale ráno se mojí feně narodily štěňata." příslušnou knihou, která dotyčného hodí do pohody a zároveň mu dodá dost energie a nadšení, aby se mohl začít starat o tu drobotinu.

A tak čekám. Čekám, až se za mnou Majda zastaví a řekne mi: "Ondřeji, co to bylo za nápad půjčit mi týden po křtu taoistickou a zenovou knížku?" nebo "Ondřeji, díky! Ježíš je koncept, láska je tao, jin bez jangu nefunguje, óm." nebo cokoli jiného.

pondělí 28. srpna 2006

12/9 v Blave, páči sa?

Talentovaný povídkář Daniel Rušar dal na úterý dvanáctého záři dohromady čtení v Bratislavě. Všichni čtyři účinkující, tedy Daniel, Marie Šťastná, Ladislav Puršl a já, jsme sice Češi, ale to nám vůbec nebrání v malé invazi na východ. Celý večer ještě navíc doprovodí Roman Balog alias VJ Berco čili součást VJ Kufrik Brothers. Inu, veselé to bude, tři básníci, jeden prozaik a jeden VJ.

Celé podujatie se koná 12/9 od 18 hodin v klubu Radost, Obchodní ulice, Bratislava, SK.

Jen zatím nevím, zda to vzít vlakem (asi čtyři hodiny, příjezd dle jízdního řádu hodinu před začátkem a asi dost peněz) nebo autobusem (asi čtyři hodiny, odjezd brzy ráno a méně peněz).

středa 23. srpna 2006

Kdo všechno bude v Kutné Hoře začátkem září

Právě mi volala značně nesmělá, nervózní a možná i trošku zmatená paní. Dostal se jí prý do ruky letáček festivalu Ortenova Kutná Hora a že už je jí víc než 22 let, že je jí skoro šedesát a že neví co a neví jak a píše poezii a publikuje pod jiným jménem.

Do toho zmateného monologu jsem vstoupil. Objasnil jsem jak funguje festival. Navrhl jsem, aby se přijela podívat, aby se přijela zúčastnit sobotního otevřeného autorského čtení. "Na to já jsem moc stydlivá, to moje sestra, ta je na to dost pitomá, ale já, já bych spíš tak seděla někde v koutku." Prostě protipól bohémských básnířek jako je Marie Šťastná.

Ještě chvíli jsem zkoušel přesvědčit.

"Tak říkáte osmého září? A ubytování zdarma? No tak dobrá, já to tedy zkusím."

Zajímavá bude letošní Ortenka.

úterý 22. srpna 2006

***

Končí sezóna
skoro fňukáš
ale to se přeci nepatří

Zavírají se stánky pláže boty
a rozšiřují se
štěrbiny pohledů
a všeobecný pocit úlevy

"Ale to už je jen
krůček do zimy"
a studené nohy by zavzlykaly
jenže zrovna
začínají tančit

(mp3)

Ortenova Kutná Hora 2006

pondělí 14. srpna 2006

Pozvánka: Vlasta a Šárka

Aby to bylo jasnější, je třeba na ten obrázek kliknout.

***

Zpátky z cest
soudím z bot a očí
ještě na cestách
soudím
z volby otázek a knih

Kam cestovat
když všude
se žije a umírá

(mp3)

Je na čase začít znovu přivykat tradičnímu pracovišti


café Krásný Ztráty
Originally uploaded by Ondra_L.

středa 9. srpna 2006

Je těžké odolat

Poprosil mě Štěpán o české titulky ke Kovbojkám, tedy k adaptaci Robbinsovy knížky Even Cowgirls Get the Blues (I na kovbojky občas padne smutek), kterou před třinácti lety stvořil Gus Van Sant. A tak překládám a znovu se nořím do příběhu Sissy Hankshawové, dívky s nezvykle velkými palci.

Přestože je ten film hodně nepovedený a z knížky v něm zůstalo opravdu jen to základní, je místy opravdu vtipný. Navíc v roli vypravěče vystupuje sám T. R.
Delores del Ruby: Procestovala jsem Yucatán s cirkusem, strhávala falešné řasy z opice bičem, když jsem pak jedné noci snědla peyotl a měla vidění. Niwetúkame, bohyně matka... ke mně přijela na koze, a zatímco kolibříci sosali slzy, které ronila, plakala: "Delores... musíš vést mé dcery proti jejich přirozenému nepříteli. Musíš se vypravit na ranč Gumová růže a připravit se
na své poslání... jehož detaily ti budou zjeveny při třetím vidění." (A prachem cesty před Delores se proplazí had se srdcovou královnou v zubech.)

středa 2. srpna 2006

Po soumraku

Je to zvláštní, ale jakmile zapadne slunce, jsou lidé mnohem ochotnější mluvit. Možná to funguje na obě strany, že totiž po soumraku se také snáze naslouchá. Možná je to tím, že s odcházejícím světlem postupně také mizí mnohé zdroje rozptýlení a odvádění pozornosti. Kdoví. Tak či tak, za tmy se toho napovídá zdaleka nejvíc.

Když teď o tom přemýšlím, za tmy se toho také mnohem víc nachodí.

úterý 1. srpna 2006

***

Rozkládám v posteli
výroky posledních týdnů
Ještě štěstí že je tak široká

Rýhou uprostřed
uniknu
vždycky když
samou melancholií
přestávám snít

Na zádech
mi leží
všechno
co bych mohl chtít

čtvrtek 27. července 2006

Pro začátečníky

Narazil jsem na jednom blogu na odkaz na BBC (ano, opět), ale tentokrát tam píší o psaní. V sekci Poetry for Beginners je tenhle úžasný text.
Let's begin with the fundamental question: what's the difference between poetry and prose? I think it's something to do with walking and dancing. Walking aims to get you somewhere; but when you dance you're just exactly where you want to be, you dance as a way of describing your excitement and you could go on and on doing it just for fun. You could do it for ever.

Poetry is danced language which means, when you're writing it or reading it, you mustn't rush to the end to find out what it means, but every line, every phrase, every word is an end in itself. That's the most important thing for me about poems. However small you split them, each part is still excited, still a whole.

Přací

Ať už je konečně pozdní léto nebo brzký podzim, aby už se dala nosit saka, dlouhé kalhoty, pít horký čaj a červené víno, jíst sladkosti, jablka a hrušky, číst těžké knihy a spát pod peřinou.
Kéž se potíme jen při placení a ne už když si objednáváme, kéž nemusíme přebíhat z jednoho stínu do druhého, kéž zatahujeme žaluzie kvůli soukromí a ne jen kvůli slunci.

***

Dýchá v permutaci dechu spí
v permutaci barvy a doteku

Až postupně zjišťuje
jak odlišné je jedno stéblo

Skrz spirálu ponořenou v hrnku
přes nejasnou hranici děr ve svetru
Prošlapala cestu
sama
bude vyprávět

***

Z krátkých doušků
srkání
ladění teploty
chodím teď po oblaku
prázdnou hlavou

Tajůstkářské stíny
občas i dveře do zahrad

V bylinkovém záhonu
hlínou čistý
prochází se
po tónech a pomlkách
rozmarýny
dobromysli

***

Přijdou deště

Jarní voda
dlouhý den
a peřiny bez konce

Otevřeš okna
budeš prát
zatímco bude tvrdnout chleba

Sevření povolí
přijdou deště

***

Žádné jizvy a krev

Snad jen
na pomačkaném prostěradle
ještě pořád
ty dlouhé vlasy

úterý 25. července 2006

23 směr Kubánské náměstí, chvíli před osmou ráno

Cestou ze Zličína, kde jsme dlouho do noci nakládali hermelíny a nacpávali pálivé papričky nastrouhaným balkánem (ne, tento týden si nebudu moct promnout oči). Sedím v tramvaji, rozespalý, čtu Borgesovu povídku Tlön, Uqbar, Orbis Tertius.

Zvoní telefon, číslo neznám, ale zvednu to.
"Ondřej."
"Ahoj, tady Markéta."
"Ahoj."
"Ahoj. Nejsi s Marťou?"
Netuším o koho jde, ale naprosto zmaten odpovídám po pravě: "Ne, nejsem."
"Ty jsi ale prolhanej, určitě jo. Jsi tam s Marťou, viď?"
"Nejsem."
"Opravdu?"
"?"
"Jsi tam?"
"Jsem."
"Fakt s ní nejsi?"
"Nemáš špatný číslo?"
"Aha. Ahoj."
Ponořit se zpátky do Borgese a dojet až domů.

pátek 21. července 2006

BBC je prima

Obzvlášť se mi líbí jejich web. A když jsem narazil Science & Nature > Human Body & Mind na sekci The Mind a tam na test What sex is your brain?, prostě jsem se musel podělit.

čtvrtek 20. července 2006

Marat/Sade

Česká televize mě teď často těší. Kieslowského Tři barvy: bílá včera, moc krásné. Nicméně mohu říct trochu znuděně: "To už znáááám, to už jsem viděl."

Ale dnes. Dnes večer. V deset večer. Na dvojce.

Bude skvělý film Petera Brooka Marat/Sade. Ech, tedy vlastně The Persecution and Assassination of Jean-Paul Marat as Performed by the Inmates of the Asylum at Charenton Under the Direction of the Marquis de Sade, abych byl zcela přesný. Původně divadelní představení, které Brook sám režíroval, líčí... no on ten název vlastně je poměrně jasný a výstižný.

středa 19. července 2006

Lahůdky

Zmínil jsem se mojí kamarádce Tereze o skvělém arabském bistru Chez Amis, které je ve Spálené ulici a kde úžasný pan Ahmed vítá každého úsměvem, mluví mnoha jazyky a pronáší neskutečné věty jako "Hmmm, dobrutka, pane, dobrutka, mňam, mňam, mňam.", "Á, musaka, dnes je vyborna, špenatova, vegetarian musaka. Dejte si mustafu." případně "Veeery good, sir, very good, the best falafel in town."

Tereza reagovala promptně, zapůjčila mi knížku Marshy Mehranové Polévka z granátových jablek. Příběh tří íránských sester, které si v malém irském městečku otevřou restauraci, kde podávají vybrané lahůdky, prokládá autorka recepty.

Zbylo mi jediné. Vzpomněl jsem si na jediné dvě mantry, které uznává Tom Robbins, a jednu jsem si vybral. Mňam.

Weles a Divoké víno

Přišel mi dnes do schránky nový Weles se žralokem na obálce a v mailu jsem měl vzkaz od Ludvíka Hesse, že je na světě i nové číslo jeho webového časopisu Divoké víno. Dva na jednoho. Takovou přesilovku si nechám líbit.

pondělí 17. července 2006

Gondry #2

Michel Gondry, jehož Eternal Sunshine of the Spotless Mind učaroval asi mnohým, má v kinech druhý celovečerák, tentokrát nejen ve vlastní režii ale i podle vlastního scénáře. The Science of Sleep. Trailerům se nedá věřit, mnohdy používají záběry, které ve filmech vůbec nejsou, často vyvolávají očekávání natolik přehnaná, hanba mluvit. Ale pokud se tomuhle traileru dá věřit aspoň trošku, bude Gondryho druhý velký film hodně velkou událostí.
Smutné samozřejmě je, a stalo se to už pravidlem, že přestože festivalová premiéra se už dávno konala (v únoru na Berlínském festivalu) a ta obyčejná se kvapem blíží, v českých kinech se má film objevit až na samém konci listopadu. Ale vem to čert, síť je velká, bit-torrent mocný.

Příběh snílka Stéphana, kterého hraje Gael García Bernal, a jeho sousedky Stéphanie se, zdá se, bude odehrávat na pomezí skutečnosti a snu, pravděpodobně s vydatnou dávkou postmoderní romantiky.

Myslím, že Terry Gilliam se může tiše usmívat, protože na okraji středního proudu má přinejmenším jednoho následovníka.

A ještě jedna věc. Tenhle film produkuje Warner Independent Pictures, tedy ta samá společnost, z jejíž náruče se nám dostalo takových krás jako je Before Sunset nebo A Scanner Darkly.